úterý 2. srpna 2022

Zpátky do minulosti?



Kdybyste mohli v téhle chvili říct cokoli svému šestnáctiletému já, co by to bylo?
To jsem si tak seděla ve svém rodném městě, chvíli úplně sama, u stolečku v kavárně a měla jsem skvělý výhled na místo, kde jsem kdysi trávila mraky času. Dole byl(a stále je) antikvariát, do patra jsem chodila na kytaru. Byla jsem ale mizerná studentka, možná ta úplně nejhorší na světě. Hrozně mě to bavilo, ale procházela jsem si těžším obdobím. Když jste najednou bez mámy, nejste schopni cokoli v tu chvíli vstřebávat. Nebyla jsem výjimkou. Chodila jsem tam ale moc ráda. Oáza klidu s hudbou. Najednou, jako kdybych viděla za sklem kavárny to svoje šestnáctiletý já. Naprosto přesně jsem si dokázala vybavit tu beznaděj, hledání sebe sama, hledání čehokoli, co mě nějak posune a pomůže mi. Moje Velké trápení. 
A tak jsem přemýšlela, jaké rady bych si asi dala, kdybych tu možnost teď hned měla? Potkat se se sebou v šestnácti a trochu si pomoct. Co bych si řekla?

Vyšlo mi z toho přibližně tohle.


-nepřestávej psát povídky a příběhy, byla by to škoda a bude Tě to mrzet ještě hodně dlouho.


-neboj se být jiná. Všichni nemůžou být podle pravítka. Nauč se z toho těžit, ušetříš si spousty času.


-na tvé špeky sere pes. Nemáš vůbec žádný a stejně je řešíš.


-němčinu jednou budeš potřebovat, věř mi! I když je to teď neskutečná pruda.


-k osmnáctinám se vykašli na Nokii 3410 a chtěj raději zaplatit řidičák.


-všechno tohle je sice teď na nic, ale posílí Tě to. Vás všechny.


-vlasy super, budeš si je barvit ještě za dvacet let docela podobně, ale bude to větší punk.


-a vypni ty Chinaski v discmanovi, prosimtě. Věř mi!


-a hlavně: jsi skvělá, tak na to nezapomínej!



Čím jsem starší, tím raději chodím na svá stará oblíbená místa, nechávám postupně minulost daleko za sebou a vnímám je znovu jen jako svá oblíbená místa. Nezapmenout, co mě v životě ovlivnilo, ale taky se s tím smířit. Aktuálně mám ze své pozice možnost mluvit s lidmi a potkávám i holky, které se hledají, tápou a neví. Vždycky si na setinu vteřinu vzpomenu sama na sebe a pak mluvím, poslouchám, snažím se je vnímat. Všechno má svůj velký smysl, nebo alespoň většina věcí. Naučila jsem se, že si ze všeho musím vytáhnout to dobré. I když to není na první pohled vidět. Negativní přístup je cesta do pekla. A kdo by se pak vcítil do holek, které neví, tápou, bloudí a hledají se....než holka, která byla kdysi taky úplně ztracená? Jo, jasně. Někdo jiný. Jsem ale velmi vděčná, že to teď můžu být i já. 



4 komentáře:

  1. vypni ty Chinaski v discmanovi :DDDD

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo neposlouchal v -nácti Chinaski, neměl srdce! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ho teda měla na tom správném místě. Dodnes si některý texty pamatuju naprosto přesně. Ale furt lepší, než Lunetic! :-D

      Vymazat
    2. Tak to asi o parník :)))

      Vymazat

Děkuji za milé komentáře;-)