čtvrtek 8. září 2022

Do života?

Když jsem byla malá, máma mi říkala, že do života potřebuji umět vařit, musím umět žehlit košile a mít všechno doma bezvadně uklizené. Jen tak se dobře vdám a budu dál spokojeně dělat všechny tyhle věci. 

A já se ptám? Vážně tenhle názor přetrvává ještě dnes?

Setkala jsem s ním, v lehce jiné mutaci, ale setkala, za poslední dobu několikrát. A nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné, to je asi jasné. Fakt musíme tohle všechno dělat? 
A musím odpovídat na otázku, jestli mi můj muž POMÁHÁ s dětmi? 
Já vím, já vím. Tyhle témata se už probíraly stokrát. A stokrát bez kloudného řešení. 
Atom mi totiž s dětmi nepomáhá. Nemusí. Atom se jednoduše o své děti stará tak, jak si to vyžaduje situace. A ta si někdy vyžádá mámu, někdy tátu a někdy oba dva rodiče. Je to špatně?
Jsou dny, kdy cítím, že spíš já pomáhám Atomovi v chodu všeho a jsou dny, kdy je to docela naopak. Jsem proto horší máma? 

A je on chudák? 
Je muž chudák, protože tráví čas s rodinou? Proboha, odkud se zase dostaly mezi lidi tyhle stupidní a předpotopní názory? Faktem zůstává, že jsou mezi námi. Včera mě jeden takový docela slušně praštil přes nos. 

Paradoxní na tom všem je, že máma mi vštěpovala tyhle takzvané hodnoty, aby si pak sbalila celý byt a odstěhovala se pryč. Když pak sedíte v tom prázdném obýváku, tak je vám nějaké žehlení košile celkem na nic. Potřebujete úplně jiné věci. V závěru(nebo novém žačátku?) to byl můj táta, který vařil a učil nás co bylo třeba. Takový guláš, jako umí on, fakt nikdy nedovedu. A můžu to zkoušet třeba stokrát. Takže to vždy s chutí nechám na něm. A není mi ani trochu stydno, víte? 

Vážení muži, vy všichni, kterým nepřijde jako ostuda, trávit čas se svými dětmi, věnovat se jim, chodit na rodičáky, vy všichni co vaříte a neexistuje pro vás ženská a mužská práce. Děkuju, že jste! 
Opravdu za to moc děkuju.
Jsem si jistá, že kdyby Atom nebyl takový, nikdy bych nemohla dělat svou práci tak, jak ji dělám. 
S tím, že pak někdo investuje svou vlastní energii a vykládá na potkání smyšlenky o tom, jak se mi nechce nic dělat, s tím se taky nějak vyrovnám. Mrzí mě jen, že tyhle soudy vynášejí ženy.
 
Učím se ale odpouštět. Mám skvělou, naprosto úžasnou kolegyni, která mi v tom nejhorším stavu naštvání řekla, že musím odpouštět a posílat to všechno pryč. Prokážu tím službu nejvíc sama sobě.
Tak nádech, výdech....mnohem lepší. 

Jo a taky jsem si byla ráno zaběhat a to je ten den pak o něčem úplně jiném.


Ta fotka je tu proto, že se někdy cítím přesně, jako ta kytka! :-))




6 komentářů:

  1. Uvědomělé ženy si vybírají uvědomělé muže. Tak mi to přijde. Střetnutí s okolní realitou je pak ale o dost náročnější a často i bolavější. Ženy už dávno nenosí mužům trepky, ale vždy se najde někdo kritizující tu situaci. Nenosí? Mrcha! Má děti? Nemaká! Nemá děti? Chladná kariéristka! Manžel je s dětmi? Chudák!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nenosím svému muži trepky, máme děti, postaráme se o ně oba, protože oba máme práci. Občas děláme ústupky, tak to prostě je. Někdy je s nimi on celý víkend a příště ho pošlu na víkend s kamarády já, protože chci aby si odpočinul. A tak jsme prostě divný :-)))

      Vymazat
  2. To už je taková ženská neřest, vynášet právě tyhle soudy. Většinou na ně padá jejich vlastní neštěstí. Závist je svině! A co si budeme povídat, ženy jdoucí proti ženám taky. Kvo, kvo.
    Mnohem podstatnější je, jak se s tím srovnáš Ty. Nikdo další totiž nežije Tvůj život.
    Welcome back!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jinými slovy některé ženy prostě drbou, protože mají na nic život. To je vlastně strašně smutné, smutné...
      Díky <3

      Vymazat
  3. Dneska bych holkám radila, ať si najdou někoho, pro koho to není problém :) není to vždycky jednoduchý, černobílý, co si budem, většina holek se za pár let překvapeně najde v situaci, kdy jsou doma, muž vydělává za dva a jim je blbý mu k tomu nacpat ještě domácnost a vaření... a dokud nebudou flexibilnější úvazky, tak tohle bude furt trochu skleněnej strop. Ale! Zastupitelnost! Rovnocennost! A když je to možný, ať si najdou nějakej miniúvazek a muž si ten svůj o něco sníží. Může to bejt o něco větší stres, ale podle mě nic nepomůže rodinnýmu balancu tolik, jako když pracujou oba. Jasně že když není zrovna třeba nějaký fakt krizový období.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle věci jsou...no problém. Jasně, že jo. Stále si opakuju, že jsem teda měla fakt jednou taky velký, ale sakra velký štěstí. Mám svou práci opravdu ráda a fakt mi nic nepomohlo víc, než začít pracovat hned, jakmile to bylo možné. A je mi jasný, že tohle není u všech a vždy běžná věc. Tenhle článek jsem psala v dojezdu hroznýho naštvání na to, že o mě někdo fundovaně hovoří na veřejnosti, ačkoli mě viděl(a) jen dvakrát a rozhodně neví, jak to u nás doma funguje. Strašně se mě dotklo, že by měl být můj muž chudák, protože se umí postarat o děti(protože chce, protože jsou i jeho a tak dále), ve chvílích, kdy já jsem v práci. Jak píšeš - rovnocennost a zastupitelnost....Jsem horká hlava, takže dneska se už tomu trochu směju, ale...ten náhled společnosti obecně, ten mě někdy fakt mrzí.

      Vymazat

Děkuji za milé komentáře;-)