tag:blogger.com,1999:blog-19542944376640948352024-03-20T16:06:46.130+01:00kafe&vlakyJaninahttp://www.blogger.com/profile/05751966819471607307noreply@blogger.comBlogger20125tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-82634680626741449762023-08-16T15:37:00.000+02:002023-08-16T15:37:22.127+02:00so long and thanks for all the fish<p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">Neznám nikoho, kdo by neměl rád tiramisu...a Berlín zrovna tak!</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">Když si chcete připadat jako v nějakým naprosto bláznivým artovým filmu jeďte sem. Je tu všechno. Když máte kamaráda který v Berlíně žije, neváhá vám věnovat svůj čas a když je shodou všech náhod & životních absurdit ten váš kamarád tak trochu umělec, tak to celé dostává úplně nový rozměr. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZVTBJc4UsF_XtBO80Gdr6yqtDmNckcqud2kY2JNcn4qb0PrJqSMvuSHlZoD_4o4FNXH_AausVhKykXlFRHIxdpjrzvJQCsT3hSkcit0ZeD8gA27HoCM1vUEsaLEwnaaw-ACX8cUT6ZGzjQ0OirH3vhBG46O4uTMDkTwo7FoXMja-b_FpbjTVZ-KZKeMvA/s1034/1692103097700_postcard.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="778" data-original-width="1034" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZVTBJc4UsF_XtBO80Gdr6yqtDmNckcqud2kY2JNcn4qb0PrJqSMvuSHlZoD_4o4FNXH_AausVhKykXlFRHIxdpjrzvJQCsT3hSkcit0ZeD8gA27HoCM1vUEsaLEwnaaw-ACX8cUT6ZGzjQ0OirH3vhBG46O4uTMDkTwo7FoXMja-b_FpbjTVZ-KZKeMvA/w640-h482/1692103097700_postcard.jpg" width="640" /></a></div><span><a name='more'></a></span><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">Ne, nebyla jsem v Berlíně poprvé. Ale byla jsem tam úplně poprvé bez dětí. Což znamená zcela jiný náhled a rozměr všeho v tomhle městě. Všímání si úplně jiných věcí než minule. A taky to znamenalo:</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;"><br /></span></p><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-spousty klidného jídla, kde nás jen napadlo.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-nekonečné toulání se po bleším trhu a snění o tom, co si všechno jednou koupíme a co retro bláznivýho ještě nutně potřebujeme do domu. Já v tomhle směru sním vždycky trochu víc a Atom se mě snaží držet nohama na zemi. Ne vždy to samozřejmě vyjde. Semafor, jako naši kamarádi, jsme ale rozhodně domů nevezli.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Dlouhý spánek.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Ještě delší čtení si kdekoli. Kavárna, U-bahn a nebo hned po probuzení s hrnkem kafe v posteli, když venku ještě prší.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Podnětné debaty o knihách, jídle, životě, budoucnosti i minulosti. JO!</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Mraky umění, historie, emocí.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Víno od Toten Hosen. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Velké a pomalé snídaně.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-Všechny ty ryby</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">-A taky Bowie z repráků a noční cesta autem po městě, které odmítá usnout. A my s ním....</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSaU38CdNxbcQyWX9KWT3ctz4uKBZVuzAqAvDCu099cKsoyT_3UlFW8gmExR42RJGaZqY4lUCYhlS--_GZKijHfxl-v7LQPyeF0iLT__NWPFeWG9torlbTrtNYos8BdMc1KbxEwOED01PvkkRZLJ7bchfHqmZHl5Mz463BO2_1h3BL4b8e5c5KsnKSzfnj/s3024/1692103156799.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="3024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSaU38CdNxbcQyWX9KWT3ctz4uKBZVuzAqAvDCu099cKsoyT_3UlFW8gmExR42RJGaZqY4lUCYhlS--_GZKijHfxl-v7LQPyeF0iLT__NWPFeWG9torlbTrtNYos8BdMc1KbxEwOED01PvkkRZLJ7bchfHqmZHl5Mz463BO2_1h3BL4b8e5c5KsnKSzfnj/w640-h480/1692103156799.jpg" width="640" /></a></span></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;">Osobní rovinu to jisto jistě mělo taky. Zásadní. Ten pocit, že jsme s Atomem fakt hodně těžkého zvládli společně, že jsme překonali různé zkoušky a šílenosti, prostě všechny ty věci, které můžou vztah fatálně ovlivnit. A že to celé vypadá na mnohem lepší časy. Protože konečně zas jednou můžeme být sami. A spousty si toho můžeme konečně doříct. Na tohle je Berlín nejlepší. Alespoň pro nás dva. Každý má nějaké své zásadní město, je to tak?</span></p><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgE3azyLSIRxbPJRVtPeX5z5XLhOGMKouQpyvRolqkqxiMu9_VXFibLTb821FIAYaKLxI2aKAh-JqXKUPcZ_LgCuhIKEOiej78e3LMggUoKNMEv5JHOKjkD7CgCeGJ3TIx8-sG4qkJrVh63NDQmPC9gnFfX_UxO-rhgE-gOoB7knzqLU8z2e3il0aO7d-OS/s1034/1692103097700_postcard1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="778" data-original-width="1034" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgE3azyLSIRxbPJRVtPeX5z5XLhOGMKouQpyvRolqkqxiMu9_VXFibLTb821FIAYaKLxI2aKAh-JqXKUPcZ_LgCuhIKEOiej78e3LMggUoKNMEv5JHOKjkD7CgCeGJ3TIx8-sG4qkJrVh63NDQmPC9gnFfX_UxO-rhgE-gOoB7knzqLU8z2e3il0aO7d-OS/w640-h482/1692103097700_postcard1.jpg" width="640" /></a></span></div><span style="font-size: large;">Jo, vím co si myslíte. Vy s domnělým patentem na tohle město. Ale devadesátky jsou dávno za námi a zbývají jen vzpomínky. Už dávno se tu píše nová a úplně jiná kapitola. Tak klídek :-)</span><p></p><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwuhV9FIH0z2MmE5ROwmfAlDXn5cO3IPJ4fTXy4EYprR2FsTvo0BbpqX135bqFtq036CpqJswhqsOL5q-oCUGZeK2CjCV5FEIh_uVTnhYZq5CZ-x6lU1UZW8Re6gtdPzqzV7zSPh8Q-XBQgbKIlrLFAXXBQEFhxlgtvQ1TKkW9SMZOurMxEcVm9Voqq0jW/s4032/1692103572612.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwuhV9FIH0z2MmE5ROwmfAlDXn5cO3IPJ4fTXy4EYprR2FsTvo0BbpqX135bqFtq036CpqJswhqsOL5q-oCUGZeK2CjCV5FEIh_uVTnhYZq5CZ-x6lU1UZW8Re6gtdPzqzV7zSPh8Q-XBQgbKIlrLFAXXBQEFhxlgtvQ1TKkW9SMZOurMxEcVm9Voqq0jW/w640-h480/1692103572612.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG9c7rpIBDd_86WDeLWgLMhRxyCyuZ1IBeF27BOqlHwfROUxKiaw6ZDYBaO_zELXDm-7KajP-CQ4l-VV1fqqnZq7ygZM84Ia3hmaoJ8pMcLamFwk6MVNVTK5Q5sM8to5ZOZYMX_zvoPsw9ioJ5Xgj4mJZYlsLuaa8VA-igSPVMS1kG1aJqN9g-EoqyEoBA/s3920/1692176968838.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2940" data-original-width="3920" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG9c7rpIBDd_86WDeLWgLMhRxyCyuZ1IBeF27BOqlHwfROUxKiaw6ZDYBaO_zELXDm-7KajP-CQ4l-VV1fqqnZq7ygZM84Ia3hmaoJ8pMcLamFwk6MVNVTK5Q5sM8to5ZOZYMX_zvoPsw9ioJ5Xgj4mJZYlsLuaa8VA-igSPVMS1kG1aJqN9g-EoqyEoBA/w640-h480/1692176968838.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxYt7E5xCXn-qibG0Qub30Mi5YY_0gaS4_rqRXfE_xth1v87cGTe2oq9xiREs8pP9XlwLD-riJ-jdJSV-ULyb0joRhqxs6GKT6QUStKWLvlPd8kU3eb1oPJDczqIWikAs5kDbaNakTbfJuJSKofBAFV927ptCQ6HnislzoU7_PoNrYyHQL3SHn014H8X4l/s3019/1692176546146.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2264" data-original-width="3019" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxYt7E5xCXn-qibG0Qub30Mi5YY_0gaS4_rqRXfE_xth1v87cGTe2oq9xiREs8pP9XlwLD-riJ-jdJSV-ULyb0joRhqxs6GKT6QUStKWLvlPd8kU3eb1oPJDczqIWikAs5kDbaNakTbfJuJSKofBAFV927ptCQ6HnislzoU7_PoNrYyHQL3SHn014H8X4l/w640-h480/1692176546146.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9LIMmneMYaHPSD6Hj27uL8FaQBQfop_wT3GuS_J3Ffi0-JBztzOCgFJf8cFG4QT8Re3i16eG0g-h388pH-W-t6QxW0faz6r10E9O7LlL4NuI6OB98ZdGIpgwoiTPHFHAxGBNW6lPiydE6WhkLW0aNhX6XWj9sDLKZIRnOwdQieVYdV0TPY9l22lOL7ogv/s3292/1692103312841.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2469" data-original-width="3292" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9LIMmneMYaHPSD6Hj27uL8FaQBQfop_wT3GuS_J3Ffi0-JBztzOCgFJf8cFG4QT8Re3i16eG0g-h388pH-W-t6QxW0faz6r10E9O7LlL4NuI6OB98ZdGIpgwoiTPHFHAxGBNW6lPiydE6WhkLW0aNhX6XWj9sDLKZIRnOwdQieVYdV0TPY9l22lOL7ogv/w640-h480/1692103312841.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig-R9diukwC37pNPOo8TW4Xj1S-pC1GvfA9kQLcrJI5cujOfrh7r3q9NeVu6zPPwOTUj02vBYFaGVJ51ZyWCh3hX2XB1HLFQeWbjIONMdOJayOYLB26O7Q5DxhKDnewIGDPJt5CAM5RD0MU-j2dzFd99z9SBOY2qYO4LU0xjKa7k5hej6sPAeCkR_9q_LB/s3019/1692176619864.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2264" data-original-width="3019" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig-R9diukwC37pNPOo8TW4Xj1S-pC1GvfA9kQLcrJI5cujOfrh7r3q9NeVu6zPPwOTUj02vBYFaGVJ51ZyWCh3hX2XB1HLFQeWbjIONMdOJayOYLB26O7Q5DxhKDnewIGDPJt5CAM5RD0MU-j2dzFd99z9SBOY2qYO4LU0xjKa7k5hej6sPAeCkR_9q_LB/w640-h480/1692176619864.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-73929920256677395502023-07-07T14:03:00.000+02:002023-07-07T14:03:40.521+02:00Příběhy našich sousedů<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><span>Hodně nerada ve společnosti poslouchám takové ty obecné (a často fakt přihlouplé) řeči o tom, jak je to všechno s tou mladou generací ztraceno. Protože to jednoduše není pravda. Vždycky jsem to věděla, ale události minulých měsíců mě v tom maximálně utvrdily. </span>Stalo se to…den po mých narozeninách. Zrovna jsme balili věci do aut, protože o víkendu nás čekal festival, já toho měla jsem vážně nad hlavu a do toho všeho chaosu, jsem se naprosto nečekaně stala porotkyní projektu Příběhy našich sousedů(kdo by náhodou netušil o co jde, tak <a href="http://pribehynasichsousedu.cz"><b>TADY</b></a>). Jako jasně, takhle letmo to úplně nebylo. To co se tu snažím popsat, je celý můj dojem. Ten den mám dneska už trochu v mlze. </span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgts572GT10hpuMJFudivFqtjq8jNJhh0XSq1S3KB3flEzxNW2aEn9H8XK648fRUzK46U_h2xzJjRoKbMJQCylG3AIyQZq9fwNwn-h5oq83DqCYsx_SO55Cm_VJkmQdZNHZZ09qTlfGb7q8AVPA_ampi7zlqGVj8XbUFaj1FYMO0lMjPH7lQndbOHDa8tJ2/s4032/1688726728958.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgts572GT10hpuMJFudivFqtjq8jNJhh0XSq1S3KB3flEzxNW2aEn9H8XK648fRUzK46U_h2xzJjRoKbMJQCylG3AIyQZq9fwNwn-h5oq83DqCYsx_SO55Cm_VJkmQdZNHZZ09qTlfGb7q8AVPA_ampi7zlqGVj8XbUFaj1FYMO0lMjPH7lQndbOHDa8tJ2/w640-h480/1688726728958.jpg" width="640" /></a></div><br /><span><a name='more'></a></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><b>Malá vsuvka, která má smysl:</b> Jestli jsem někdy zapochybovala o tém, že můj předešlý blog neměl význam, musím se mu hluboce omluvit. Nejen, že jsem za dobu psaní poznala zajímavé lidi, navštívila spousty opravdu zajímavých akcí, ale dlouho po tom, co už v podstatě neexistoval, mě oslovila má čtenářka. A ta čtenářka byla úžasná, milá a neuvěřitelně zajímavá. Měla jsem z ní skvělý pocit, dodala mi ten den spousty energie, která mi trochu chyběla. Jmenovala se Marie.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">A ten den před festivalem, když jsem poletovala a řešila na střídačku, smlouvy, plakátky, dětský koutek, stany, auta, odvoz, kdy se kdo s kým kde sejde, přišla tahle úžasná Marie pracovně k nám do knihovny. A v podstatě hned jsme navázaly tam, kde jsme v našem setkání končily. Povídání o jejích projektech, které mě neuvěřitelně těší a zajímají. A taky o mojí práci a o tom, co vlastně dělám přesně já. Výsledkem, ač tehdy přišla s něčím jiným, byla naše spolupráce. A já za ní stokrát děkuju, milý blogu! </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Porotcování jsem přijala naprosto bezmyšlenkovitě. Moje intuice byla totiž v u chvíli tak silná, že jsem ve vteřině zahlásila<i> “samozřejmě, že ano! Moc ráda!” </i>a až později(když odpadl adrenalin z příprav festivalu a já se dostala do normálu) mi začalo docházet, že to není jen tak. Že to je obrovská porce zodpovědnosti. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Začala jsem pochybovat a volala jsem to odpoledne babičce. Říkám, jakoby mimochodem<i> “babi, já ale vůbec nevím, jestli jsem ten pravý člověk. Já nevím, jestli to zvládnu”</i> a ona mi skočí do řeči<i> “proč bys to neměla zvládat? Zrovna Ty! Naopak, Ty to krásně zvládneš. Jsi ten pravý člověk”</i>. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Jo babi, díky že ve mě věříš. Celou dobu jsem to pak měla v uších. A vzala jsem všechno odvahu, všechny filmy a reportáže jsem milionkrát slyšela, viděla, probrala a hodnotila. Jenže poté jsem musela vzít ještě mnohem víc odvahy a na prezentaci jsem přišla osobně. Stálo to za to!</span></p><p style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYAszGOe08w2ROwcrCwr5_aRLhKuODKUGge86UfurmkyN-Qkf9ea8oAJ9yfil2EXRYEGhBB2J4IWTUfT-OHEsQxhet2T0DlGr253lEEPI0CiMY57GUmZw1Tkwx0wgAPAIDS9UC2Em53JNex58qjIIvVx4jIzm-1XqIR3pli27yOj93MiySTK_TlSZ34_gK/s1024/_D855925_postcard1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYAszGOe08w2ROwcrCwr5_aRLhKuODKUGge86UfurmkyN-Qkf9ea8oAJ9yfil2EXRYEGhBB2J4IWTUfT-OHEsQxhet2T0DlGr253lEEPI0CiMY57GUmZw1Tkwx0wgAPAIDS9UC2Em53JNex58qjIIvVx4jIzm-1XqIR3pli27yOj93MiySTK_TlSZ34_gK/w640-h480/_D855925_postcard1.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ano, takle vystresovaná jsem byla!</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><span>Potkala jsem další skvělé lidi, za které jsem moc vděčná. Najednou to všechno do </span><span>sebe zapadalo úplně samo. Ono to fakt funguje!</span></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><b>-jsem tak ráda, že se tu konečně cítím dobře. Dlouho to tak nebylo…</b></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><b>-jsem tak ráda, že Tě osud zavál zrovna sem!</b></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Jako porotce jsem se Příběhů našich sousedů zúčastila v Nymburce (pokud si najdete chvilku, tak všechny příběhy najdete <a href="https://www.pribehynasichsousedu.cz/nymburk-a-podebrady/nymburk-a-podebrady-2022-2023/"><b>ZDE</b></a><b>) </b>a stejnou roli jsem si střihla u Příběhů našich sousedů v Kolíně(najdete <b><a href="https://www.pribehynasichsousedu.cz/kolinsko/kolinsko-2022-2023/">TADY</a>)</b>. Budu moc ráda, pokud jim i vy věnujete trochu pozornosti. Zaslouží si to:-) </span></p><p style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl-P4BSqEQD0kyhfw4WtoQ02gmRPGZzTUt2TMxM73JgPORRWxCfCVfUT0oukvyrkWQeFN1ZNHQy3mUE9jgo-RaJqyq87NuLTqRqeMgfXfPtX3MYMvPDMuwYg3tPeSPFOMO0hAwCVyKo8OYwGd1f6zhKp6UZYc5oebybmYHvdrTwbtjt5GT9pLReiPZUGWx/s3013/20230531145205934.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2005" data-original-width="3013" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl-P4BSqEQD0kyhfw4WtoQ02gmRPGZzTUt2TMxM73JgPORRWxCfCVfUT0oukvyrkWQeFN1ZNHQy3mUE9jgo-RaJqyq87NuLTqRqeMgfXfPtX3MYMvPDMuwYg3tPeSPFOMO0hAwCVyKo8OYwGd1f6zhKp6UZYc5oebybmYHvdrTwbtjt5GT9pLReiPZUGWx/w640-h426/20230531145205934.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vystoupit ze své komfortní zóny - done!!(foto: David Růžička)</td></tr></tbody></table></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Když jsem ve své závěrečné řeči říkala, že jsem na všechny moc pyšná, myslela jsem to opravdu vážně. Vážně jsem pyšná a moc. Na studenty, pedagogy a každého, kdo se rozhodně podpořit <b>Post Bellum</b> a <b>Příběhy našich sousedů</b>. Na všech osm týmů z řad žáků Základních škol Tyršova v Nymburce, Základní školy T. G. M. a ZŠ Václava Havla v Poděbradech a Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce, kteří se rozhodli oslovit pamětníky historických událostí 20. století, zpracovat jejich příběhy do podoby reportáže a následně své práce zvládli odprezentovat před téměř plným kinem. Smysl v tom vidím obrovský. Totéž platí i kolínských prezentacích, které jsem si užila možná ještě o maličko více.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Dala bych všechno na světě, abych v jejich věku měla podobné možnosti. A podporu! A tak skvělé pedagogy. Jsem si jista, že by mě to celé ohromně naplňovalo a zároveň bych se možná trémou při prezentaci zbláznila, ale…dávalo by mi to smysl. A právě proto, že jsem sama nic podobného neměla šanci prožít, prožívám to teď se studenty a studentkami. A mám z toho všeho velikou radost. Pustit se do náročných projektů. Radit se, probírat příběhy, řešit je se studenty, umět i kritiku, která je důležitá. Posunout alespoň trochu jejich projekty o kus dál. Když se mi to u někoho podaří, pak to má smysl. </span></p><p style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Jt3RXB-g0OLhzFOq-J2r1XT9SNlMHHDIQmrYeMVPmDJ3uEHt-sMtWVGpLTjyTDle7JujAeDSu3fTkLYIhV54shAjQ72TQb8Issip7FlGQDXFY0h8zHZsewmFnimSRmotjOTh6I13LbjFlfFBWAc2_od-wJ0eFXW44zqz_SE0OXVKLTIipKo8VIcEEKzb/s1024/_D855925_postcard+.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Jt3RXB-g0OLhzFOq-J2r1XT9SNlMHHDIQmrYeMVPmDJ3uEHt-sMtWVGpLTjyTDle7JujAeDSu3fTkLYIhV54shAjQ72TQb8Issip7FlGQDXFY0h8zHZsewmFnimSRmotjOTh6I13LbjFlfFBWAc2_od-wJ0eFXW44zqz_SE0OXVKLTIipKo8VIcEEKzb/w640-h480/_D855925_postcard+.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">V Kolíně, kam mě doprovodil Atom.</td></tr></tbody></table><br /></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><b>No a samozřejmě…jsem TAK ráda, že mě osud zavál zrovna sem! </b></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Nic není ztraceno, právě naopak…</span></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-24589061805626082422023-06-26T09:00:00.001+02:002023-06-26T09:00:00.180+02:00Svět knihy<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Probírala jsem krabici svých starých věcí a vyskočilo to na mě úplně nečekaně. Progam akce <b>Svět knihy z roku 2001</b>. Jo, tvl (pardon, ale víte jak? To je mazec!). Dnešní optikou totální a neuvěřitelný retro. A taky moje první praxe na podobné akci a úplně nový, velký svět, ve kterém jsem se snažila plavat. Od té doby jsem tu zažila všechno možné i nemožné. Doslova, úplně, fakt! :-))</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpGo84jFdBMMc7nS4vyOju-8350lGYJQgyHSAkVW1Jq6_jGu8Ue9QjDjF9HIJ1JpmDGxBdykGbaeRDijNgIy4XfdhVh-OBDqlWzO_UWV_kFzsW3lHVKKaY3zHhcm6MrgxedLWb13Jmv1GuggjVmxsyu8W0958QVezc7CPRz91ldYd0ADOCkBLx5_BPLucQ/s4032/1683883710002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpGo84jFdBMMc7nS4vyOju-8350lGYJQgyHSAkVW1Jq6_jGu8Ue9QjDjF9HIJ1JpmDGxBdykGbaeRDijNgIy4XfdhVh-OBDqlWzO_UWV_kFzsW3lHVKKaY3zHhcm6MrgxedLWb13Jmv1GuggjVmxsyu8W0958QVezc7CPRz91ldYd0ADOCkBLx5_BPLucQ/w480-h640/1683883710002.jpg" width="480" /></a></div><span><a name='more'></a></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Moje vplutí mezi literáty, nakladatele, všechny ty lidi o kterým jsme se do té doby učili ve škole, byl vážně velký zážitek. Třeba když máte možnost setkat se autory typu Michal Viewegh(tehdy velká hvězda literární scény, učitel Literární akademie, kam jsme my holky samozřejmě všechny chtěly jít studovat a tak dále). Je úplně jedno, že jde o to přinést vodu, nebo kafe. Prostě jste tam a každý nějak začínal, že jo! Mimo to jsme minimálně tři noci byly se spolužačkama mimo domov a ta domnělá svoboda byla tehdy hodnocena jakože nejvíc. Tedy pro skoro šestnáctiletou holku rozhodně. Praxe tohoto typu se nakonec stala rutinní a každoroční záležitostí, ale pokaždé to bylo o něčem jiném. Pracovně i osobně. Z tohoto období fotodokumentaci nemám k dispozici a pevně doufám, že ani žádná dokumentace neexistuje. I když dneska už by mi moje pokusy o eleganci přišly spíš roztomilý, než děsivý. Začátky jsou prostě složité. Možná o maličko víc pro holky bez mámy. Možná by mi tehdy poradila, že na celodenní stání ve stánku a pobíhání po Výstavišti, si fakt nemám brát žádné podpatky, protože ta bolest nohou pak...to se ani vypovědět nedá! :-))</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Jednoduše jízda na horské dráze. Životní i partnerský překvapení, třeba když mi můj tehdejší kluk přišel předposlední den, pohodička, představit svou novou holku (a spolužačka, co se mnou tehdy byla na stánku mě pak asi 45 minut lámala z holčičích záchodů a já se nebyla schopna sebrat), pracovní zkušenosti, jejichž odrazovým můstkem bylo prodávání knížek v nakladatelství Portál. A pak si taky vybavuju jeden z těch novějších Světů knihy, kde jsme s Vandou a ona čte nahlas program "...hele tady je čtení z knížky<b> PO-TI-CHU</b>...si o tom nějak mluvila ne?" pohled jedna na druhou a druhá na první a zběsilý úprk do sálu, kde jsme stihly akorát tak závěrečný potlesk. Tak jindy...To čtení z týhle knihy jsem NIKDY už nestihla. Never! Mimochodem, tenhle ročník asi ovlivnil můj život vůbec nejvíc, protože rozpohyboval něco, co bych nečekala ani omylem. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">A dál? Několik ročníků dětskýma očima, protože obklopit mé děti knihama, to byl základ. A tak jsem je brala s sebou. Jen tak koukat, vybírat, zjišťovat co je nového, protože i když jsem byla "odříznuta" mateřskou, tak jsem Svět knihy měla jako nějaké malé pojítko s tím mým světem. Jen ta únava z jednoho dne se rovnala dřívější únavě z celých čtyř, ale s tím jsem nebyla schopna nic dělat. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Taky je tu současnost a moje služební cesta na Svět knihy. Úplně nový level všeho. I úplně nový level u mě samotné. Čekala jsem, že na mě padne nějaká nostalgie, vzpomínky, nebo se budu cítit mizerně. Žádná nostalgie v tom ale nebyla. Bylo to jiné, bylo to úplně jiné než kdysi a to mi asi hodně pomohlo. A já už nebyla vyjukaná studentka, která neví. I když pan, který mi točil pivo se raději pořádně podíval, že osmnáct už mi bylo. A navíc jsme si s Atomem mohli užít společný den ve dvou. Jestli totiž něco potřebujeme opravdu hodně, je nějaký ten společný čas. A ten nám byl konečně zase jednou dopřán <3 </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Víte jak se říká, že děti vyrostou, že to je jen období a vůbec všechny tyhle řeči? Nesnášela jsem je, protože jsem měla pocit, že nikdy nevyrostou a navždycky se v tom budeme plácat. Vždycky je naděje a slavnostně přísahám, že se to všechno opravdu dá odžít. Vyrostou do únosné míry. Slibuju!</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Takže, milý Světe knihy. Zažil jsi mě, jako vyjukanou praktikantku, zažil jsi mé pseudodospělácké pokusy malé holky ve velkém městě, taky moje děti. Zažil jsi mě jako dospělou i s mým prvním, fakt vážným vztahem. A taky jako pracující matku třech, nenápadně odrůstajících, potomků. A já jsem sama hodně zvědavá, když se ptám: "Co bude dál?"</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"> </span></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-27437336587798376242023-06-20T16:02:00.003+02:002023-06-20T16:05:11.539+02:00Prokopat se ven<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Když mi bylo kolem šestnácti nebo sedmnácti, to už fakt dneska úplně přesně nevím, ulítávaly jsme s jednou z mých kamarádek na písničce od Mňágy, kde se zpívá "zkouším se prokopat ven..." a měly jsme období, když jsme to řvaly pořád dokola, protože nás to asi nějak uklidňovalo. A obě jsme se zkoušely tak nějak prokopat ven. </span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKSr_Y_79KGNK61rbBpZrZfzqYsXN9nKtBqF7l0vNSneQ-34pQRwY89FypIWzgrzrtfYn3oQhv9DwGz5C7RuaNYlczRSoQNfQYxYbVuAzHyNITRLvt23TUaxUWmOY1HvfBiY9opvvkccWo8u4JFSguynud2fkb_xPlmmxARbJpx0TYxyObVOtbf0LNlkE1/s4032/1686473430989~2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKSr_Y_79KGNK61rbBpZrZfzqYsXN9nKtBqF7l0vNSneQ-34pQRwY89FypIWzgrzrtfYn3oQhv9DwGz5C7RuaNYlczRSoQNfQYxYbVuAzHyNITRLvt23TUaxUWmOY1HvfBiY9opvvkccWo8u4JFSguynud2fkb_xPlmmxARbJpx0TYxyObVOtbf0LNlkE1/w480-h640/1686473430989~2.jpg" width="480" /></a></div><span><a name='more'></a></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-family: arial; font-size: medium;">V poslední době mi v hlavě tahle písnička jede docela často a já sama nevím proč. Vlastně si tak trochu vymýšlím, tuším proč. Protože ten pocit, že se potřebuju někam prokopávat, jen pro mě minulostí. Stejně tak jako přišel, tak i v tom nejšílenějším bodu mého žití jednoduše zmizel. Byl pryč. Takže takový rozloučení.</span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Stalo se mi tolik věcí o kterých už dneska umím mluvit úplně jinak. Už se mi netřesou ruce nervozitou, naštváním, zklamáním, křivdou a kdoví čím ještě. Hodně věcí se jednoduše stalo a nejdou vzít zpátky. Jediné co můžu udělat sama pro sebe je, že si je vyřeším a uzavřu. Smíření a nadhled. Naučila jsem se to. Já se to fakt naučila!</span></p><p></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">A taky...Před pár dny jsem dokoukala na Netflixu Firefly Lane. I přes to, že by se dalo to odmávnout s tím, že je to nějaký ten holčičí seriál, jsem začala přemýšlet o frekvenci, s jakou někteří mění svůj okruh přátel. Jak to teda je? Točit přátelství tak, jak se zrovna hodí? Nebo do té chvíle, než odhalí tak trochu lacinou hru? Je to ještě přátelství? </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><span>Pří vší úctě(i neúctě), jsem tým forever friends, hoši a děvčata. Myslím na všechny moje opravdový kamarádky, který mi byly a jsou oporou, jen se mnou nemohly být pořád, když jsem začínala jinde, ale věděla jsem o nich a kdykoli jsem se mohla opřít. Na</span><span> kamaráda J. který mě vlastně přemluvil, že to nemám vzdávat, ale musím zkusit bojovat. Tehdy jsem nechápala, dneska jsem vděčná.</span><span> Mám je všechny stejně ráda pořád. I když se nevidíme ob den, umíme si říct i ty nehezký věci a vědí, že umím být sice protivná, nepříjemná, ale umím se omluvit, když něco podělám a nebo nemám pravdu. A taky vědí, že mám morální hodnoty, za který nejdu. Ne, že si na ně hraju, jednoduše je mám! To je vlastně to nejvíc, co mě do života naučil můj táta. Teda kromě toho, že je super ráno vstát v pět a jít si zaběhat, podívat se na východ slunce a umět si užít tyhle chvíle. </span></span></div><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Prokopala jsem se ven. Na svý místo a tuhle cestu bych neměnila. Byla fakt nelehká, ale o to víc jsem dneska pyšná na to, že jsem ji prošla a zvládla. Jsou věci, které by mohly být úplně jinak, ale zakazuju si myslet na to, co už dneska nejsem schopna ovlivnit. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">A když pak stojíte u někoho, kdo si asi deset let myslí, že jste arogantní, zlá a hloupá osoba, díváte se na sebe a víte, že ten někdo pochopil, že to všechno bylo...tak trochu jinak...zvláštní pocit. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></p><p style="text-align: center;"><i><span style="font-family: arial; font-size: medium;">"O půl třetí na náměstí ve Valašskem Meziříčí</span></i></p><p style="text-align: center;"><i><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem..."</span></i></p><p style="text-align: center;"><i><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></i></p><p style="text-align: center;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Je to osvobozující! Tak pěkný létoooo....</span></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-68865600532664579282023-03-19T10:41:00.003+01:002023-03-19T10:42:37.506+01:00PKN<p style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">O své práci se zmiňuju docela často. Ať už v bublině mých přátel, nebo v online prostoru. Jednoduše proto, že mě úplně obyčejně baví. Občas se ale zastavím a přemýšlím kolik kreativních, originálních a skvělých lidí bych ve svém životě minula, kdybych dělala něco úplně jiného. Ale vlastně dělat něco úplně jiného asi není reálná představa. Vždycky jsem totiž říkala, že nejvíc rozumím knížkám a umělcům. To se datuje už ke střední škole knihovnické, která byla ku*va krušný období mého života. </span></span></p><p style="text-align: justify;"><b id="docs-internal-guid-668adc30-7fff-dabc-d5ae-1aed7710a226" style="font-weight: normal;"><span></span></b></p><a name='more'></a><b id="docs-internal-guid-668adc30-7fff-dabc-d5ae-1aed7710a226" style="font-weight: normal;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></b><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">Jako životní lekce dobrý. Znáte to, jak se člověk čas od času ohlédne a pochopí, že to všechno ho formovalo, Že to sice bolelo, ale že bez těch věcí by to nebyl on? Chápete správně. Na střední jsem byla černá ovce, protože znám někoho z kategorie “slavný”. Když přišel na Svět knihy, kde jsem měla praxi, bylo z toho totální pozdvižení. Když se to následně probíralo ve škole, poprvé jsem to nevydržela s nervama a utekla od těch řečí. Podruhé jsem ztratila nervy po testu z němčiny a šla za třídní, že končím navždy. No, navždy to samozřejmě nebylo! Už to ale tehdy fakt nešlo vydržet. Milovala jsem knihy, vzdělávání, ale neuměla jsem žít s nálepkama. Na to jsem byla ještě moc malá.</span></span></p><p style="text-align: justify;"><b style="font-weight: normal;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></b></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">Takže kreativita, umění, knihy, vzdělávání a všechno co k tomu patří, mě provází většinu života. Teď konečně to můžu všechno nějak zúročit. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">Moje zásadní pracovní setkání v poslední době ale byla vlastně ohromně nečekaná záležitost. </span></span></p><p style="text-align: justify;"><b style="font-weight: normal;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></b></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">V rámci Pecha Kucha Night jsme připravovali na přednášku dvě studentky Univerzity třetího věku. Znáte to, jak každý říká, že jeho příběh není vůbec zajímavý, že on vlastně ani žádný příběh nemá? A znáte to, jak pak takový člověk vytasí něco naprosto neuvěřitelného, ze svého života? Ano, přesně to se mi stalo. </span></span></p><p style="text-align: justify;"><b style="font-weight: normal;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></b></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">Skvělé dámy, přinesly fotky, které by rády na projekci a já koukám, mám poci…”tohle jsem už určitě viděla….” a najednou mi dojde, že na fotce z třídního tabla, je Atomova maminka. Znám ji jen z fotek, takže jsem z toho všeho byla trochu v šoku a vyhrkla jsem, že to není možné..Bylo! Kdyby mi někdo řekl, že budu připravovat její spolužačky a známé, nevěřila bych tomu. Díky své práci jsem se dozvěděla spousty pěkných věcí, vzpomínek, dojímala se nad fotkama. A všechno se to najednou stalo mnohem osobnější, než jsem si na začátku myslela. </span></span></p><p style="text-align: justify;"><b style="font-weight: normal;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></b></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">Pecha Kucha night dopadla skvěle. Chvílema jsme si sice myslela, že si za obě začnu kousat nehty, ale to je prostě moje interní nastavení. Jsem nervák. Vůbec si neumím představit, že bych o každé fotce mluvila dvacet vteřin. Proboha!</span></span></p><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">Obě jsou moje hrdinky!</span></span></p><div><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre;"><br /></span></div><div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv-tMzgCQUfwzhC_QBOzYOaZKOrhHGuFCVfrAzWhzGTNvFg5XNvvedn1Rs9QyaUn1D8eq-I15XicdLUGHnF3V5u5JKFI6cGEbziXww0MDHKAiWTzWLINecmZ1nbja1lRNNKlgohxPLl15ej7lXMq34Wch-4qcjMb8Ea51wGAekW_VfG7agVNKPYzWHLA/s1920/story_1678013713707.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1080" height="957" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv-tMzgCQUfwzhC_QBOzYOaZKOrhHGuFCVfrAzWhzGTNvFg5XNvvedn1Rs9QyaUn1D8eq-I15XicdLUGHnF3V5u5JKFI6cGEbziXww0MDHKAiWTzWLINecmZ1nbja1lRNNKlgohxPLl15ej7lXMq34Wch-4qcjMb8Ea51wGAekW_VfG7agVNKPYzWHLA/w538-h957/story_1678013713707.jpg" width="538" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tohle je už je afterparty. A že stála za to!</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre;"><br /></span></div>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-41691840017186597452023-03-12T19:31:00.002+01:002023-03-12T19:31:28.180+01:00Svetr<p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;"><span style="white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial;">Nostalgický vzpomínky - právě teď.</span></span></span></p><span id="docs-internal-guid-bff75d0a-7fff-9871-270e-4132c4133b29"><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Jasně, na týhle vlně jedu už nějakou dobu. Je to pravděpodobně část nějakého zásadního procesu v mé mysli a já se tomu vůbec nebráním. Naopak. Někdo mi tu psal, že vše je tak, jak má být. S tím souhlasím!</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJo6N9nH5sXJQktXDQGhPO20b-bt4yT3lnwNrUZnL6NI7XihU4H0ZEQFUzlox5I8WWSRvv9nFik_WWQak_KAX_k1k6zUn1BCCKR7BXNY-PJSoSeQFTjEieeiSYFIQ8fLXfi9yKlmdKDSDQ0zRM9FglcENmDIfLVRc_dWkI3vyPWDgJAaGYU2vQY_S6iA/s1024/_D855925_postcard.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJo6N9nH5sXJQktXDQGhPO20b-bt4yT3lnwNrUZnL6NI7XihU4H0ZEQFUzlox5I8WWSRvv9nFik_WWQak_KAX_k1k6zUn1BCCKR7BXNY-PJSoSeQFTjEieeiSYFIQ8fLXfi9yKlmdKDSDQ0zRM9FglcENmDIfLVRc_dWkI3vyPWDgJAaGYU2vQY_S6iA/w640-h480/_D855925_postcard.jpg" width="640" /></a></span></div><p></p><span><a name='more'></a></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><br /></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Jedny z těch mých úplně prvních vzpomínek patří horám. Jak taky jinak.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Byla jsem opravdu hodně malá, mnohem menší než nejmladší z mých dětí. A přesto si dokážu dodnes vybavit některé detaily i některé moje pocity. Například nekonečné čtení a prohlížení leporela Jak na Dimlíka přišla Lenora. Před spaním se musela číst asi tak stokrát a taky u snídaně a před lyžováním. Ano, ano. Dnes tuto aktivitu hodnotím očima rodiče, jako totálně úmornou záležitost. A ano, vrátilo se mi to na dětech. Stěžovat si na to ovšem ale nebudu.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Ze všeho nejvíc si ale pamatuju sjezdovku a oranžový lyže s kočičkama. Já na nich, jako ta úplně nejmenší lyžařka. Po kopcích se tehdy moc dětí neprohánělo. A já tomu dala taky jen trochu. Mnohem víc mě bavilo jezdit s tátou v náručí. Dodnes nechápu, jak to zvládl a úplně přesně si pamatuju, jak strašně moc se mi líbilo. Můj první a poslední princeznovský pocit, pak jsem už vždycky byla spíš takový malý voják:-))</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Taky si dodnes pamatuju tátův svetr. Zásadní kousek, který jsem zbožňovala a ve kterým byl můj táta nejvíc cool lyžař na všech sjezdovkách ever. True story, tak to je. Mou optikou jednoznačně. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Určitě rozhodně nebudu takový cool lyžař, jako můj táta. Ale ten svetr, ten má čestné místo v mé skříni. A taky si ho beru na hory i když mám jiné, nové svetry, ve kterých jsem možná fotogeničtější a zajímavější. Tenhle retro, starší než já, prostě vede. Takže po dlouhé době outfit story(pamatujete si ještě někdo éru fashion blogerek, nebo jsem už jediná sama a poslední?). Haha!</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Historie se opakuje. Akorát já své děti nevozím na sjezdovce nahoru, ani z kopce. A nikdy jsem to ani nedělala, protože by mi upadly ruce. V tomhle směru byl vždy hrdina Atom. No a teď? Teď už jezdí sami. Svetr ovšem zůstává. Jako přípomínka, že jsem byla taky někdy malá. Fotek z dětství mám vážně málo, z velké části propadly peklu, ale ty z hor mi zůstaly. Náhoda? Určitě ne!</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;">Důkazní materiál hýr. Rok asi tak 1988? A když se hodně, hodně posnažíte, tak tam ten svetr z horní fotky poznáte i vy...</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjWBbS9H8ZVadlOxbeoUSmNlpHUXN_U2enblSyO9-oxQA6PFhgF-TYj4bqEQo4TUevtXJdgilLDbicOj5Bm9-oc-VXpYOpf123QPw69iTMCFAdLU9AplbyZyfXhFj39oxtLI5l4AXzrpi4k7c_9VJpdWySgffmwNP6jE4Lqf7ILAE-L17LK4Ssl8u39w/s2291/IMG_0003%20(1).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1560" data-original-width="2291" height="435" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjWBbS9H8ZVadlOxbeoUSmNlpHUXN_U2enblSyO9-oxQA6PFhgF-TYj4bqEQo4TUevtXJdgilLDbicOj5Bm9-oc-VXpYOpf123QPw69iTMCFAdLU9AplbyZyfXhFj39oxtLI5l4AXzrpi4k7c_9VJpdWySgffmwNP6jE4Lqf7ILAE-L17LK4Ssl8u39w/w640-h435/IMG_0003%20(1).jpg" width="640" /></a></span></div><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFJ_kOI7YAAOaKsyvpG89rBwQQfUnb3bhLlIsEMojOsWedp2fMz3d0UooEl3NKoCcwFfhDvE-to6BXCis79V8V8SjKZGPZjA45iHcJaMFS5WdLG2aPSL5_N92022KhGsr3rUlxLKMGWPYTyxUtrXfwnXB9iE9nYgT-DvBw71pl0OAfYNsuLc4yP4QMow/s2256/IMG_0006%20(1).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1683" data-original-width="2256" height="478" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFJ_kOI7YAAOaKsyvpG89rBwQQfUnb3bhLlIsEMojOsWedp2fMz3d0UooEl3NKoCcwFfhDvE-to6BXCis79V8V8SjKZGPZjA45iHcJaMFS5WdLG2aPSL5_N92022KhGsr3rUlxLKMGWPYTyxUtrXfwnXB9iE9nYgT-DvBw71pl0OAfYNsuLc4yP4QMow/w640-h478/IMG_0006%20(1).jpg" width="640" /></a></span></div><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /><span style="font-family: arial; font-size: medium;"><br /></span></span><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div></span>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-6783357748205616882023-03-01T16:27:00.005+01:002023-03-01T16:27:48.693+01:00Návraty domů<p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Na instagram jsem si napsala, že tady je kus mého já. A je to pravda.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Vracet se jako dospělá, mě naplňuje obrovskou energií. Jako se ráda vracím na jih a vidím úplně jinýma očima místa, která jsem dřív brala s naprostou samozřejmostí, tak se ráda vracím do Vimperka. A ne, neříká se do Vimperku prosimvás, neříká! Za každé "Vimperku" umře koťátko, tak na to všichni myslete :-))</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmVAaR48UIlvFe3Q72nSycVkBRkWXJXUijbe_yAHf1J8xUjlScGgQ3NVlFqhYVArzlcGnfwIALjtNhrGeBUSqCFtmrzYNy0ereGaOvC24xcSQ3gktJOi13_-u84paJTe88bYUI5re7cA4YugtNvlVIDmyKpcFcMtg5HTaA1vdDZ54-17lw4ey3Fb72fA/s3999/1677590490193.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2999" data-original-width="3999" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmVAaR48UIlvFe3Q72nSycVkBRkWXJXUijbe_yAHf1J8xUjlScGgQ3NVlFqhYVArzlcGnfwIALjtNhrGeBUSqCFtmrzYNy0ereGaOvC24xcSQ3gktJOi13_-u84paJTe88bYUI5re7cA4YugtNvlVIDmyKpcFcMtg5HTaA1vdDZ54-17lw4ey3Fb72fA/w640-h480/1677590490193.jpg" width="640" /></a><span><a name='more'></a></span></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">I moje poslední pořádné volno jsem se rozhodla využít k cestě sem. To prostě nikdy není špatný nápad. Protože rodina, babička, které si naplno užívá svůj život uprostřed kopců a je tak aktivní, jak jsem si vždycky přála, aby byla. No a taky právě proto, že je tu kus mého já. Kus naší zamotané rodinné historie. Takže jsem babičce koupila knížku Rozpůlený dům od Alice Horáčkové, aby bylo jasné, že zamotaná a složitá historie je vlastně úplně všude, kam se jen podíváme. S babi spolu hodně o knížkách diskutujeme, takže se těším, až mi zavolá, že má dočteno, jak se jí líbilo a co zrovna čtu já. S kým taky jiným o tom diskutovat, než s ní? Nikdo jiný by mě nenaučil milovat knihy tak moc, nikdo jiný mi nevěnoval Nebe nezná vyvolených. A já tehdy četla a četla a cítila jsem, ž<br />e to je přesně ono! Ovlivněná na celý život. Ostatně i má aktuální práce by našla základy právě tady. Erich Maria Remarque a jeho Nebe nezná vyvolených je na žebříčku mých zásadních knih opravdu vysoko. Tohle je jednoduše navždycky. </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig6b3kUM6IfuPcfLhYgC4nhpYhe31pgo3E3YlygidTDOb8BUtgB1OH21mS7KcBhuKGqYQlCU5-v-UdpnLsemeWwMbHZaduu1q-jUIjQONhQ1fW_HPSDor-04vW4cg_27XM-I2aMDeptECG_PrxS_Dq29yQZNuTQmDcTXp771B6m1BXlZWMJUbMC_ze4g/s4032/1677592937777.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig6b3kUM6IfuPcfLhYgC4nhpYhe31pgo3E3YlygidTDOb8BUtgB1OH21mS7KcBhuKGqYQlCU5-v-UdpnLsemeWwMbHZaduu1q-jUIjQONhQ1fW_HPSDor-04vW4cg_27XM-I2aMDeptECG_PrxS_Dq29yQZNuTQmDcTXp771B6m1BXlZWMJUbMC_ze4g/w640-h480/1677592937777.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Takže hurá na Šumavu, užít si sníh, podívat se na Kubovu Huť, vychutnat si krásný západ slunce, dát si dobré kafe na známých místech a vrátit se alespoň na chvíli ke svým kořenům. A neumrznout u toho :-))</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgooc88GLgx4xYtEJ9NH40wsEx3_iP4Mze2TVmOcUwtTXFTRzltZEXFZiuGIo2bx5IdbFmfsQHrs5Tuxtc5qdc28FeLPZY_2DwxZBRP5LjD1m3xgdFvZNvNRfCVI_wt3sUD89AbDPfy3PQJLbhycgBIM-KANxCXVxMa4Rcl1xw6Sd-X3dVFXRIqTSPK_g/s4032/1677591159364.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgooc88GLgx4xYtEJ9NH40wsEx3_iP4Mze2TVmOcUwtTXFTRzltZEXFZiuGIo2bx5IdbFmfsQHrs5Tuxtc5qdc28FeLPZY_2DwxZBRP5LjD1m3xgdFvZNvNRfCVI_wt3sUD89AbDPfy3PQJLbhycgBIM-KANxCXVxMa4Rcl1xw6Sd-X3dVFXRIqTSPK_g/w640-h480/1677591159364.jpg" width="640" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">A taky...všechny tyhle světy neustále propojovat, vzít děti na místa mého dětství a na jídlo tam, kde jsem v rozjíždějící se pubertě seděla i já a tvářila se, jako když mi celý svět křivdí(nekřivdil:-)). Tenhle zvláštní koloběh mě teď docela dohání a je to víc než zajímavé. A jsem sama dost zvědavá, jak to jednou dopadne. </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7nkVaVUy0BOtkIkGXRJ-Dt2Y2ghR-UE0ZJKsFUEzi3Bq-w1GS6EyHC2tJQYOsBAzfAcsGxj0y4Fa744mQuV3h4M3GQzgHAbsXR4J8U_NIsdD-b-CG6VqajApee7eos2RtuPV-cPk034ayaToyeM0_XGcGZF8nife0eUMHna-9sq-0cTO4Pa2NxOtGcA/s4032/1677591117334.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7nkVaVUy0BOtkIkGXRJ-Dt2Y2ghR-UE0ZJKsFUEzi3Bq-w1GS6EyHC2tJQYOsBAzfAcsGxj0y4Fa744mQuV3h4M3GQzgHAbsXR4J8U_NIsdD-b-CG6VqajApee7eos2RtuPV-cPk034ayaToyeM0_XGcGZF8nife0eUMHna-9sq-0cTO4Pa2NxOtGcA/w640-h480/1677591117334.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Mimo tu vždycky získám zvláštní dávku sebejistoty, což nejde racionálně vysvětlil, ale je to tak. A já si jednou za čas potřebuju připomenout, že některé věci musím nechat plavat, přestat je řešit a že je toho hodně, co nejsem schopna ovlivnit. Vůbec a ničím. A že takové věci jsou, to je snad úplně jasná věc. To přeci víme všichni. Takže načerpat tu správnou energii s těmi nejdůležitějšími lidmi za 3, 2, 1 .... </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipV1cszajtRxRnJuiaRQPy7PZgFlELNKoIoxJclKsNNsO6OJ66r5zmcUT21pOesN_k00zVTe-5kCUBthnnu-mPe9s3HyMd6u8N22G0HcztaKBOJyqUt8BOrA7UaO53x4nYbwHqmsNGgCCVIiSug-ivZmLH23GYtI033iJnHyY9PKXJZTCgkyl7faETWg/s2935/1677590336552~2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2215" data-original-width="2935" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipV1cszajtRxRnJuiaRQPy7PZgFlELNKoIoxJclKsNNsO6OJ66r5zmcUT21pOesN_k00zVTe-5kCUBthnnu-mPe9s3HyMd6u8N22G0HcztaKBOJyqUt8BOrA7UaO53x4nYbwHqmsNGgCCVIiSug-ivZmLH23GYtI033iJnHyY9PKXJZTCgkyl7faETWg/w640-h482/1677590336552~2.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"><br /></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-83714840742445436952023-02-12T16:00:00.002+01:002023-02-12T16:00:30.985+01:00Na chalupě<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">-Mají kluci vlastní okruh na běžky. Každé ráno pár koleček tréninku před velkým výjezdem s dědou a babičkou. </span></p><span id="docs-internal-guid-c30f4265-7fff-98fe-20ca-f100aa6e46dd"><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxxoO4h-R6w9pPkPOvNliCSMepjgDsLPREQrheoNNw0z7jwBpAKtlyCLbgJpnXWgznSeOWp97u1zEEwc544qHrU27HnaSHHdbfiVvtxtVyz4ZNW8SwAwii03LWQZQDBQ1QWXRG_2IEqpFZ63k-V50oodkWvTVafSfzVDfYmqG5beu6t0BB3BcSRscpKA/s4032/1676141834566.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxxoO4h-R6w9pPkPOvNliCSMepjgDsLPREQrheoNNw0z7jwBpAKtlyCLbgJpnXWgznSeOWp97u1zEEwc544qHrU27HnaSHHdbfiVvtxtVyz4ZNW8SwAwii03LWQZQDBQ1QWXRG_2IEqpFZ63k-V50oodkWvTVafSfzVDfYmqG5beu6t0BB3BcSRscpKA/w640-h480/1676141834566.jpg" width="640" /></a></div><br /></div><span><a name='more'></a></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">-Piju kafe z retro hrnku s výhledem na dokonale modrou oblohu, vyhřívám se na sluníčku a mám optimistický pocit, že se vážně blíží jaro. Jako jo, já vím, že ještě neblíží. Ve vzduchu ho ale cítím, jsou přeci JARNÍ prázdiny(můj nejoblíbenější argument od dob základní školy).</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Cn8XeJAAOwDOlwAiDD4jr9TmlfmGmRGuep6ipc3ym5PSquzdsd849qPtw5tKpyd5Y7SowjrC4tNqHHJpt8cAPwNifVUU1e9VaW7K5jboYjW_LoaXFqZLuxWJeSNYr1G1tnLSDC6Bms7bQgscjBi4FbakK_Z42b3ZSRSiQ64-X4ERuP3RfK0kux3YtA/s1024/1675610356596_postcard_postcard.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Cn8XeJAAOwDOlwAiDD4jr9TmlfmGmRGuep6ipc3ym5PSquzdsd849qPtw5tKpyd5Y7SowjrC4tNqHHJpt8cAPwNifVUU1e9VaW7K5jboYjW_LoaXFqZLuxWJeSNYr1G1tnLSDC6Bms7bQgscjBi4FbakK_Z42b3ZSRSiQ64-X4ERuP3RfK0kux3YtA/w640-h480/1675610356596_postcard_postcard.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">-Psi si to užívají a užírají sníh(ten můžou, když není vůbec žádnej sladkej:-))), nechají se nekonečné moře času drbat na břiše i za uchem. Za odměnu zahřívají a občas se diví, co po nich ten velký mýval chce!</span></p><div style="text-align: justify;"><span><br /></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFFcGlkKzS_EBe8eTlrXE-Oj7m8-zJWNtFPf7GpaiHVCd8EmTfP7m0BCnqZd0H60w4i-rB-3C7JZwX8Do5mC3oiTy4cEL9roTAym3aoUePk17Zwgqq1JghzqGlkNfnDaQ-F_tGgQoFTtPdECKTHS7y-TBuC7jC3GlluZ0Zrqqr2ojoxow23j-qBQU-aQ/s4032/1675610599973.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFFcGlkKzS_EBe8eTlrXE-Oj7m8-zJWNtFPf7GpaiHVCd8EmTfP7m0BCnqZd0H60w4i-rB-3C7JZwX8Do5mC3oiTy4cEL9roTAym3aoUePk17Zwgqq1JghzqGlkNfnDaQ-F_tGgQoFTtPdECKTHS7y-TBuC7jC3GlluZ0Zrqqr2ojoxow23j-qBQU-aQ/w640-h480/1675610599973.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHfYe3B1oUWrev5ScNPo-qox2fWaZj23mnzelsEa-2Bi0TfyfoxTyFcLvcLFbmOYPBLSkjPn01hRPWQWvAWUDwiep3hZ6rrOpd1oNXafUHXU9rlGORucPgcsV5nywKU6ofKW5yh3enJ19aO6_ThwvJ6wqsI7oup6LWx_gjcvIhK1D92i37IE0CUlIavg/s4032/1675610750747.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHfYe3B1oUWrev5ScNPo-qox2fWaZj23mnzelsEa-2Bi0TfyfoxTyFcLvcLFbmOYPBLSkjPn01hRPWQWvAWUDwiep3hZ6rrOpd1oNXafUHXU9rlGORucPgcsV5nywKU6ofKW5yh3enJ19aO6_ThwvJ6wqsI7oup6LWx_gjcvIhK1D92i37IE0CUlIavg/w640-h480/1675610750747.jpg" width="640" /></a></div><br /><span><br /></span></div><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">-Mám zase konečně jednou čas na pořádné začtení se! Havířovina mě příjemně překvapila. V tomhle případě jsem vůbec netušila do čeho jdu. Moje skvělá kolegyně mi knihu doporučila a já do toho šla, protože její doporučení mě vždycky baví. A až postupně jsem zjistila, že si na jihu čtu o jižních čechách, místech, který znám a znám je vlastně hodně dobře. Příběh starého domu, který není tak úplně normální. Skvěle mi to zapadlo do nálady a mých čtecích chutí. </span><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">A někdo další u nás, objevil kouzlo Stop hrůzy. Souběžně čte ještě Labyrint nedokončených setkání, ale Stopy hrůzy na chalupě. No, kde jinde? Tohle čtení si moje generace určitě pamatuje. A já si ho nechala. Tušila jsem, že se jednou bude hodit. No a..hodí!</span></p><div style="text-align: justify;"><span><br /></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiinARv8z__s3y6-DPPctaIbodC1LOKaYOlm7vNqmvqDnY1eymzqIeLgqNwgRalqiMDKTjklKW0-QLuJie7c8iKL7In83ugfHiCOPq8negtprycRpsdT7xcfi-Tkn3ILrh4uNshknk_btOGg4Tl39gzhzzt6_SPq_7lPSUQwQl4dcG0uEaLAFsDZjq7qw/s1024/1675964781309.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiinARv8z__s3y6-DPPctaIbodC1LOKaYOlm7vNqmvqDnY1eymzqIeLgqNwgRalqiMDKTjklKW0-QLuJie7c8iKL7In83ugfHiCOPq8negtprycRpsdT7xcfi-Tkn3ILrh4uNshknk_btOGg4Tl39gzhzzt6_SPq_7lPSUQwQl4dcG0uEaLAFsDZjq7qw/w640-h480/1675964781309.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><div><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt;">-Sáňkujeme. Když jsme před dvanácti lety vybírali ty největší, klasické sáňky, bylo to velmi, velmi prozíravé. Vejdou se na ně všichni tři a stojí to za to. Párkrát vyběhneš kopec a…večer spíš dřív, než dokoukáš Události v kultuře. Vyzkoušeno za vás.</span></div></span></div><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXEBd57nkLwqoCTfO75hhVOUMXzg7Y9gftFvyED3xQZ_giLiMWWiDtphrrSaNhBrFb2MSeBcZiUjDoI-cE2zi8L_otcsKb0mPsngIoD1C2aD09aPpJsJQ-OxznmiLf9A65oyT4vcejezajFhIY-ZmSxskSGh0Mj67oDk0kVe2uXfAIr85qyJKItKijqQ/s4032/1675868604924.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXEBd57nkLwqoCTfO75hhVOUMXzg7Y9gftFvyED3xQZ_giLiMWWiDtphrrSaNhBrFb2MSeBcZiUjDoI-cE2zi8L_otcsKb0mPsngIoD1C2aD09aPpJsJQ-OxznmiLf9A65oyT4vcejezajFhIY-ZmSxskSGh0Mj67oDk0kVe2uXfAIr85qyJKItKijqQ/w640-h480/1675868604924.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; white-space: pre-wrap;"><div><span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: 14.6667px;">-Chalupářské Člověče, nezlob se! u kterého musím(stejně jako kdysi babička nám), připomínat, proč se ta hra jmenuje právě takhle. Jako děti jsme dokonce měli některý hry zakázaný, protože jsme se u nich uměly poprat takovým způsobem, že to babičce, která smečku hlídala, nestálo za to. Člověče a prší jsou ale stálice. To se musí! Tentokrát ale hlavně Člověče. </span></div></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div><div><span style="font-family: Arial;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmxhwctWJREPtv2U7YwM8eNh9YgP0WHeVRVaeaRXdvQ1yBQ31qwS2j8QjNhUuJf07Cahm851NoLvU6ljkMF8O6ceuCQeg720X2-EeCwwXw_T-IP0rH80EWyZo20h00fbQpmZgeQ4MrMuLSs07hIcvq43Q31ykZ7dtwjZvfKB3mySmKB5XAs_aNPGM_cg/s4032/1676140738881.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmxhwctWJREPtv2U7YwM8eNh9YgP0WHeVRVaeaRXdvQ1yBQ31qwS2j8QjNhUuJf07Cahm851NoLvU6ljkMF8O6ceuCQeg720X2-EeCwwXw_T-IP0rH80EWyZo20h00fbQpmZgeQ4MrMuLSs07hIcvq43Q31ykZ7dtwjZvfKB3mySmKB5XAs_aNPGM_cg/w640-h480/1676140738881.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span><br /></span></div><div><span><br /></span></div><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">-Procházka a dlouhé venčení (psů, sebe, dětí). Kluci to milujou(i když se někdy vlečou), já mám hodně ráda to následný rozmrzání u čaje a kafe. To mám nějak od dětství, asi vrozená pohodlnost. Mám prostě ráda, když ze sebe sundám všechny ty vrstvy, mám za sebou delší trasu a hřeju si ruce o hrnek, strkám nohy ke kamnům. S koblížkama od babičky to navíc jde všechno úplně samo. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRFsXrmdg7xG8uYjAWxeMYPBmObRphrvKZguwiIAk64P7_NUJu2Dy8yeDGu5iK8ZdWaHTySF5vhL9ttAymlmjsDFHmItNVnNQJsNWmygGZXUX_40xuCscHpSZ3h0ieA5KPnvPmyyq11DnOMzuAnLHVOZFRU6AH7WOSluVRQLtdNi5SKynPprvGqTdMFA/s4032/1676142418455.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRFsXrmdg7xG8uYjAWxeMYPBmObRphrvKZguwiIAk64P7_NUJu2Dy8yeDGu5iK8ZdWaHTySF5vhL9ttAymlmjsDFHmItNVnNQJsNWmygGZXUX_40xuCscHpSZ3h0ieA5KPnvPmyyq11DnOMzuAnLHVOZFRU6AH7WOSluVRQLtdNi5SKynPprvGqTdMFA/w640-h480/1676142418455.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl_sIlq0EUQMvDDsgz7vCEvyzflTGbzYqTvmv4Dc3_O1Z5HbvA0iL8xJp88ZX0agcewiY6HZtAHdIZPRGhxvAEmgY21n37xtRChYp00FXlV8654fBbENbID_EtJO-QfsPYzoRijKdW2c3b2mTWeNdTNNT4yj1EYdo4PsnZaCAFG1fY4OkP_vehESfWCg/s4032/1676142069455.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl_sIlq0EUQMvDDsgz7vCEvyzflTGbzYqTvmv4Dc3_O1Z5HbvA0iL8xJp88ZX0agcewiY6HZtAHdIZPRGhxvAEmgY21n37xtRChYp00FXlV8654fBbENbID_EtJO-QfsPYzoRijKdW2c3b2mTWeNdTNNT4yj1EYdo4PsnZaCAFG1fY4OkP_vehESfWCg/w640-h480/1676142069455.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhs6-8VRVBx97MGF-xBH_gu-7Llf6v3t021ZgxNrpSVEkuqYZt76EbEvURP0nOGftTyCIXZ8UfVtvzMV6uOR_vAgCz4yVOcBgLlR8Q-POKOPVJPKv9sE_zjme8JLa2WHDj4Cszr63Dka7nT4UV60v2bbypb9C9sQWBILk2CD0K8y1glF4SbQd5yuqn58A/s4032/1676142524243.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhs6-8VRVBx97MGF-xBH_gu-7Llf6v3t021ZgxNrpSVEkuqYZt76EbEvURP0nOGftTyCIXZ8UfVtvzMV6uOR_vAgCz4yVOcBgLlR8Q-POKOPVJPKv9sE_zjme8JLa2WHDj4Cszr63Dka7nT4UV60v2bbypb9C9sQWBILk2CD0K8y1glF4SbQd5yuqn58A/w640-h480/1676142524243.jpg" width="640" /></a></div><p></p><br /><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">-Večerní výhledy, slunce zapadá čím dál později. Je to jasný, je to jasný…A tyhle krásný barvy. Na ty bych taky mohla koukat pořád. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1DOIqxte7zxqsejprt-LG8iOaO87LN7WBF_dhoVuCDpT8uhqDEnOH0akJCgfWg3iX9x712WlF3kytH29Md10qy5HjCkf8Qo51CcMtFjhAcCG6puLJbdEImwCGsUtE-xvvGmyML7EVrDEABx_ty_L0KTPhGkzAkPhxE7ur8AytJ22KE8biIPSCRvmicg/s4032/1676142778600.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1DOIqxte7zxqsejprt-LG8iOaO87LN7WBF_dhoVuCDpT8uhqDEnOH0akJCgfWg3iX9x712WlF3kytH29Md10qy5HjCkf8Qo51CcMtFjhAcCG6puLJbdEImwCGsUtE-xvvGmyML7EVrDEABx_ty_L0KTPhGkzAkPhxE7ur8AytJ22KE8biIPSCRvmicg/w640-h480/1676142778600.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt;">-Jestli bych na něco nevsadila, tak na to, že moje děti budou běžkaři. Sama jsem si hledala cestu dlouho a oni to mají úplně jasný. Takže první větší rodinná vyjížďka je za nimi. </span></div></span><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7H6XX3ggf_YlSxycW_LU8KhUh-kj_tLbtb3iGffnLzBFJsYkWuew7aLa3lE1tlaJCHkbixCvC_nl92EY37-zZbgEGwUHI6p5wABS3VNpQOinAMvHRoal6ApPdgA7_Bk_oA5aqsC55THabe3CrkRx-nc8b011GcRtb7FQhROoWQtuQuSnt9-eSNhKvlQ/s4032/1676207394903.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7H6XX3ggf_YlSxycW_LU8KhUh-kj_tLbtb3iGffnLzBFJsYkWuew7aLa3lE1tlaJCHkbixCvC_nl92EY37-zZbgEGwUHI6p5wABS3VNpQOinAMvHRoal6ApPdgA7_Bk_oA5aqsC55THabe3CrkRx-nc8b011GcRtb7FQhROoWQtuQuSnt9-eSNhKvlQ/w640-h480/1676207394903.jpg" width="640" /></a></div><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt;">-A tátův guláš. Takže zpět -doma-</span></div></span><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifqD0XTVp0us1k4Ip4Wl31fI5ByYN8HZvvq7RtVukWwj-wI8J1VfiryQK1Jx9GbBVQARfRZabjmmvuFzwuirsGnfA4_b5-dnY1ZozBxDrP9PvqFgMCM8IsWkaP4kTzeCOFoPyN2FdvEG8jYgMphNoYdT1bhg8hiitcFnBFwgZYWdMA82uB4zUup14c4A/s1024/1675610356596_postcard.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifqD0XTVp0us1k4Ip4Wl31fI5ByYN8HZvvq7RtVukWwj-wI8J1VfiryQK1Jx9GbBVQARfRZabjmmvuFzwuirsGnfA4_b5-dnY1ZozBxDrP9PvqFgMCM8IsWkaP4kTzeCOFoPyN2FdvEG8jYgMphNoYdT1bhg8hiitcFnBFwgZYWdMA82uB4zUup14c4A/w640-h480/1675610356596_postcard.jpg" width="640" /></a></div><p></p></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-89595179167859755552023-02-10T15:54:00.004+01:002023-02-12T16:01:11.019+01:00(Ne)snově<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Včera ráno jsem se probudila po strašně zvláštním snu. Prolínala se v něm minulost, přítomnost a navíc i pár zcela nereálných scén. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">Chvíli jsem byla na dětském táboře, kam jsem jezdívala vařit. Nic jsem nestíhala a než jsem se rozkoukala, už jsme balili a tábor končil. Jenže já jsem byla zaseklá ještě v té první fázi, vybalování. Chtěla jsem stihnout všechno a nestihla jsem vůbec nic. </span></span><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Pak jsem najednou byla v cizím městě. Zabíjím čas asi na někoho čekám, jen vůbec nevím na koho. Uprostřed nákupního centra, kterým se toulám, na mě najednou mává Ch. - kamarádova holka. První co mě v tom snu napadá je “doprčic, jak já se vlastně přepínám do němčiny?" A pak už jen útržky vzpomínek na školu, knihovnictví. Probudila jsem se dostatečně rozlámaná na to, abych si ještě poslepu šla zapnout kávovar.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">Čtu e-maily o kterých v té fázi mezi úplným probuzením nevím, jestli nejsou součástí mého snění, hlubin podvědomí. Nejsou</span></span><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">. Jsem naprosto probuzená.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;"><br /></span><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">Možná začnu věřit na náhody, nebo na nějakou vyšší moc. A nebo to prostě takhle má být. </span></span><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Jak to celé popsat v pár větách a zachytit to zásadní? Nevím, jestli se mi to povede. </span><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Bylo mi málo na to, abych byla dospělá, dost na to, abych už nebyla v kategorii dítě. Ale plácala jsem se ve svém životě. Zažila jsem takové propady, které bych už nikdy nechtěla vrátit a nepřála je nikomu kolem sebe. Opravdu nikomu. Pár lidem bych mohla něco vyčíst(pár lidí by jistě mohlo vyčíst něco mně) a možná jsem si dřív, když to bylo ještě nezahojené a čerstvé, představovala nějakou odvetu. Postupně jsem pochopila, že takový člověk nechci být a nebudu. Zavřela jsem za sebou dveře a odešla. Pryč, daleko, utéct od všeho, co mě potrápilo.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">A teď, po probuzení - po tom divným, šíleným snu, jsem si četla e-mail ze kterého mi bylo jasné, že se pracovně podívám na místa, která jsem nechala dávno za sebou. A potkám lidi, kteří mi sice můžou připomínat minulost, ale já chci otevřít úplně jinou kapitolu. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">Atom se mě ptal, jestli to chci udělat a já jsem věděla, že nic lepšího se mi nemůže stát. Nebyla jsem vůbec připravená, něměla jsem své šaty pro štěstí(jen věci na lyže, do lesa a podobně:-)), ale věděla jsem, že tohle je to nejsprávnější, co se může stát. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">Včera jsem se vrátila do hodně dávnejch míst. Potkala lidi, kteří si mě pamatují v různých situacích a přesto se zachovali zcela profesionálně. Já snad taky.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">A pak? Výměna kontaktů a budoucí spolupráce, skvělé popovídání. Hřejou mě u srdce všechny věci kolem. </span></span><span style="font-family: times; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">S lehce třesoucíma nohama jsem se prošla všude, kde jsem to znala. Čekali na mě kluci a já jim všechno ukazovala a lovila z paměti vzpomínky. Měla jsem z toho všeho tak dobrý pocit.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: times;"><span id="docs-internal-guid-dab5acbd-7fff-51b8-2440-4948a76e8ee8"></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;">Vylezla jsem ven a najednou mi to došlo. Jsem opravdu úplně jiná než moje máma!</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: times;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-qaqtdO8rJRok_rQY4TRS7OdEEx-moZR72q0VCEd2m6O0WQ3JQzliHw7PV2Y8sUNMYmqYlsu4S4M9MkEWe8NwDdi5-MMU3iSRQyE4SV2XXrJu0OWEmcE5vNFvYPhKRYY7GlWYPvaoRD3q24e6idNCcyPN4DX0W0iUkLgidoOJGHBUACpo9IokhunLXg/s4032/1675964781309.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-qaqtdO8rJRok_rQY4TRS7OdEEx-moZR72q0VCEd2m6O0WQ3JQzliHw7PV2Y8sUNMYmqYlsu4S4M9MkEWe8NwDdi5-MMU3iSRQyE4SV2XXrJu0OWEmcE5vNFvYPhKRYY7GlWYPvaoRD3q24e6idNCcyPN4DX0W0iUkLgidoOJGHBUACpo9IokhunLXg/w640-h480/1675964781309.jpg" width="640" /></a></div><br /><span style="font-family: times;">P.S: je mi asi jako když jsem vyčistila hodně, hodně zahnisanou ránu někde hluboko. Je pryč a úleva se nedá změřit, ani popsat. A spala jsem stokrát líp než včera!</span><p></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-46402863323643618402023-02-03T13:33:00.001+01:002023-02-12T16:01:57.276+01:00O vděčnosti<p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Na začátku jsem skoro odpočítávala.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">První den z mateřské venku, dva týdny, tři měsíce, snídaně v naprostém klidu, oběd s Atomem…Ten úplně jiný svět. Jako kdyby bylo všechno nové, jako kdybych nová byla tak trochu i já.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">A nebo doopravdy?<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Je to rok a přijde mi, že za ten rok jsem dokázala dohnat to, co jsem za ty roky předchozí nebyla schopna pojmout.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Když jsem se přestěhovala do “městečka, kde se zastavil čas” trochu jsem se trápila. Nebo hodně? Dneska už to objektivně nezhodnotím. Faktem ovšem zůstává, že snadné to nebylo. Byla jsem pryč od dosavadních přátel, najednou nešlo jen tak se obléct a vyběhnout si na rajčatovou polévku do Kodaňské, stýskalo se mi po bytě, který kamarád J. označil jako typicky berlínský(no a my všichni víme, kdo je tady správná berlíňanka, že jo! :-)), cítila jsem se, jako kdyby mi někdo uťal pečlivě budované kořeny a já musela začít znovu. Jenže jsem se na nový začátek cítila hrozně slabá.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Jeden z bližších lidí mi říkal, že když jsem neodešla “přes to všechno”, tak je to jednoznačně nekonečná láska k Atomovi. Asi to bylo jediným důvodem, proč jsem na začátku nezdrhla. Útočištěm se mi stala nejlepší kavárna ever. Naprosto skvělý přístav, nejlepší kafe, navíc naprosto dokonalá, literární stylovka. A je mým přístavem dodnes i když už jsem z toho přístavu dávno odplula do jiného světa. Jsou věci co se nezapomínají. Třeba kde člověka nikdy nikdo nesoudil, ale uměl si udělat vlastní úsudek. Vděčnost forever!</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Přesně si pamatuju, jak se stejným kamarádem J. jedeme autem. Je hnusně, výjimečně neřešíme co budem jíst, ale to že to dobře dopadne, že si to sedne, že si já zvyknu i okolí na mě, že si tohle město zamiluju, jenom to ještě nevim. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">A já dodnes nevim, jak to sakra věděl, ale měl pravdu!</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Je to rok. Kořeny dávno dorostly, ale za minulý rok opravdu hodně zesílily.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">Seznámila jsem se s kreativními, inspirativními lidmi, najela na úplně novou vlnu a pochopila jsem, že i když to na začátku bylo všelijaké, můžu ještě pořád hodně změnit. A měním. Nejvíc ale asi měním pořád ještě sebe.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">A svojí prací mohu měnit i hodně věcí kolem sebe, což je prostě dar. Takže jsem jen chtěla říct, že jsem takhle při (stále ještě) začátku roku, obyčejně vděčný člověk. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium;">A taky jsem pyšná. Tentokrát hlavně a především sama na sebe. Konečně.</span></p><p style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">Díky!</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR1qQGW4tTdeJFxnbQhQwsBvC9XeUM62gPhwMY-6tia1zgQNJ4e98UvlMC250X0s4pIAiKAr-GgYAl42TFR8Ib7TqkHioQFijN3Ub59q8tRkPBLyLRBqPhsiGG4jQUSHYSijV9yzC9XuMf5o-6lwx518YWQUCmhZ7exxt4sk9Api9_OTAl8KLdPMrcVg/s4032/1674396087312.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR1qQGW4tTdeJFxnbQhQwsBvC9XeUM62gPhwMY-6tia1zgQNJ4e98UvlMC250X0s4pIAiKAr-GgYAl42TFR8Ib7TqkHioQFijN3Ub59q8tRkPBLyLRBqPhsiGG4jQUSHYSijV9yzC9XuMf5o-6lwx518YWQUCmhZ7exxt4sk9Api9_OTAl8KLdPMrcVg/w480-h640/1674396087312.jpg" width="480" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-37096209155506982952022-11-21T12:29:00.002+01:002023-02-12T16:02:34.816+01:001711<p>Pamatuju si revoluci i porevoluční dny. Nepamatuju si samozřejmě úplně všechno, ale mám různý silný záblesky vzpomínek na to, že se něco děje, že to je důležitý a že si to musím pamatovat. Byla jsem stejně velká, jako můj nejmladší syn dnes. Taky si pamatuju, že kamarádčin táta řekl, že tohle se jednou budeme učit a že na to nesmíme zapomenout. Tak jsem se taky snažila, přišlo mi to naprosto logický.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn_EoypSePlJcbo8z4lyNCAFT8kZv6NVGc_Z3n5mCXHsuBey48tX6FbI5YlDMY4IuPsOYvRRryk0CWFgaIZhwD0kNnO_5GxFUu43znkFnirCyQ0MkORuYO0LJZpdquDzsojps9J6l-Ci7AaTVP9XcHL9Do6ZEj7_ORG0l60NseJazeVpHoWKlqMVZ8_A/s4032/1669029742994.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn_EoypSePlJcbo8z4lyNCAFT8kZv6NVGc_Z3n5mCXHsuBey48tX6FbI5YlDMY4IuPsOYvRRryk0CWFgaIZhwD0kNnO_5GxFUu43znkFnirCyQ0MkORuYO0LJZpdquDzsojps9J6l-Ci7AaTVP9XcHL9Do6ZEj7_ORG0l60NseJazeVpHoWKlqMVZ8_A/w640-h480/1669029742994.jpg" width="640" /></a></div><span><a name='more'></a></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p>Moje nejzásadnější pastelky pak byly červená a modrá. Dokola si kreslím znak OF. Všude, pořád a babička se pořád bojí, že tátu zavřou a pořád to opakuje. Že se to všechno vrátí a o svobodě si budeme moct nechat jen zdát. Jsem strašně ráda, že se její skeptická předpověď nevyplnila.</p><p>Taky si vzpomínám na to, že ve školce jsme měli ještě docela dlouho opřený o zed portrtét Husáka, otočený ke zdi. A mně se to strašně nelíbilo. S dětma jsme se hecovaly, kdo se na něj půjde podívat. Kdo bude mít tu odvahu. </p><p>17.listopadu se brali moji rodiče. A i když se z toho jejich data stalo po pár letech datum naprosto nezapomenutelné pro úplně všechny, jim to žádné větší štěstí nepřineslo. Jen v datu to ale asi nebude, o tom není sporu.</p><p>Před třemi lety se mi stala ta šílená ohavnost s nohou v sádře. Šla jsem tehdy oslavit výročí 30 let od sametové revoluce a uklouzla jsem na mokrých listech. Dodnes tomu nerozumím, ale stalo se. Jsem moc ráda, že když jsem se rozhodovala, jestli se vrátit domů, nebo ne, jsem se rozhodla jít dál. Na náměstí totiž mluvil můj tchán a já jsem dodnes vážně ráda, že jsem to slyšela. Bylo to dost zásadní. A pak jsem se dopajdala s klukama domů a tam už bylo jasné, že to není vůbec žádná legrace a jedu na chirurgii. Tak jsem tam alespoň v televizi sledovala zbytek oslav. Můj muž byl tak v šoku, že mi po zprávě, že mám sádru a ať mi vezme volné kalhoty, nechal ty kalhoty doma. Ale v tu chvíli je vám jedno úplně všechno. jela jsem jen v kabátu a hotovo.</p><div>Před dvěma roky mi ségra přesně v tento den zavolala a řekla mi, že nám umřel děda. Mámin táta. Člověk, po kterém jsem získala něco jako hudební nadání. Zemřel sice 1. listopadu, ale my jsme se to dozvěděly až o šestnáct dnů později. Jediný, kdo nám to tehdy mohl dát vědět, nám to prostě neměl potřebu říct. Dík, mami. Udělala jsi toho pro mě v životě fakt hodně. Dodnes mám jeho odchod mnohem víc spojený především s datem 17. 11.</div><p>Mám s tímhle datem spojenou vlastně jednu zásadní emoci. Úplné dno, které spěje k něčemu normálnímu, něco se mění. Asi především ve mně, ale ty situace tomu všemu dost nahrávají. Něco, co se zdálo naprosto neřešitelné, se dá do pohybu a všechno to šílený se najednou mění. Ve všem, ač to zná jakkoli jako naprostý bizar, jsem nakonec našla to dobré. Kdybych se o dědovi nedozvěděla, jak jsem se dozvěděla, nikdy bych nevyhledala babičku a nesnažila se urovnat staré křivdy, nikdy bychom si nic nevyříkaly a trápilo by mě to skrytě celý život. Od té doby jsme spolu vedly spousty zásadních hovorů. Hodiny a hodiny jsme si dokázaly vyprávět. Ať už po telefonu, nebo osobně. Pro mě neuvěřitelně důležitý čas. Kdybych si nezlomila nohu a následně neřešila naprosté dno, nikdy bych si nestihla promluvit upřímně a vážně se svým tchánem. Nikdy dřív jsme spolu takhle nemluvili a byl to jeden z nejpodstatnějších kroků, kdy se toho dost vysvětlilo.</p><p>Všechny tyhle vzpomínky a především pocity, mám poslední dny v hlavě. Nemůžu si pomoct, tohle období je zvláštní. Stále se snažím hledat to dobré. Je to sice běh na dlouhou trať, ale stojí mi to za to. Klub nenapravitelných optimistů forever! </p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-4311207227321018822022-11-14T15:05:00.049+01:002023-02-12T16:02:57.354+01:00 Tak moc bych chtěla psát i sem, ale...<p style="text-align: justify;">Minulé pondělí jsme rozjely Den poezie. A to vskutku epesně. Po celém městě jsme totiž s kolegyní z naší "kreativní kanceláře" rozvěsily ruličky s básněma. Tak. Asi nemusím říkat, že samotné rozvěšení bylo už jako nic. Dva týdny předem jsme obě ležely v básnických sbírkách a vybíraly, řešily, hledaly, četly a i sny jsme měly ve verších. Mraky knih se mísly s mrakem hrnků od kafe a tak dále a tak dále. Ale ten ohlas za to stál <3 Dnes ráno jedna paní hlasila druhé "utrhla jsem si těch básniček hned PĚT!!!". Radost až na kost! Strach z toho, že se někde bude povalovat bezprizorní básnička, se ukázal jako úplně mylný. Naopak. Zmizely vážně sakra rychle.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqz6hQXiaSfQmShjiPB7s9cg4F3xtyGr8dMhvzufAz0QbG5CA66HarUIrxpeXWJnKfMYi9I_m-Xst21twekLRRSbmqkgBWuqDe8mUF26Q32oZ9eXEcIBFEdfENzxBzVeShkFQxjdWkDVOfcwCNrA0DNC2R0kXrocb5Pe2yiqRA2Ud1oUqSIEQrn8MySQ/s4032/1667820536212.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqz6hQXiaSfQmShjiPB7s9cg4F3xtyGr8dMhvzufAz0QbG5CA66HarUIrxpeXWJnKfMYi9I_m-Xst21twekLRRSbmqkgBWuqDe8mUF26Q32oZ9eXEcIBFEdfENzxBzVeShkFQxjdWkDVOfcwCNrA0DNC2R0kXrocb5Pe2yiqRA2Ud1oUqSIEQrn8MySQ/w640-h480/1667820536212.jpg" width="640" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;">Večerní program, protože když už poezie, tak s nejlepšíma, patřil čtení básníka Petra Borkovce. Haha, no velká bomba. Poezie budiž zdárně oslavena v Café Society. Atmosféra, lidi, skvělý místo, všechno to do sebe zapadlo a mělo to prostě smysl. Takové ty dny, kdy něco děláte a už víte, jak to do sebe zapadá. Dokonce jsem se poprvé cítila o něci jistější během uvádění autora. Ale to je celkově věc, na kterou si asi nikdy nezvyknu úplně. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj15bujwU2HiMSLSRaRjbjwq4f_cwvOxLuIxSrJaUNF0LYbSoDNgcheoLGu2Ivvn_Yt0hdcFKEVY3q9fQA8gTA_YMNU0fajbCqGV4aWlEaXjCssFGLsNlNanVUyYlRM__pU7DEB7tYmMXBzdKMXRGzeC6we9SBQK52RdedfR3yjFhDpqgZCbK2V_5ITAg/s4032/1667892626906_2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj15bujwU2HiMSLSRaRjbjwq4f_cwvOxLuIxSrJaUNF0LYbSoDNgcheoLGu2Ivvn_Yt0hdcFKEVY3q9fQA8gTA_YMNU0fajbCqGV4aWlEaXjCssFGLsNlNanVUyYlRM__pU7DEB7tYmMXBzdKMXRGzeC6we9SBQK52RdedfR3yjFhDpqgZCbK2V_5ITAg/w640-h480/1667892626906_2.jpg" width="640" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;">Úterý bylo ve znamení povídání o tom, co všechno potřebují děti znát před nástupem do školky. Takže maminky a děti v hlavní roli a skvělá paní učitelka. A pak takový ten večer, kdy si chcete sníst čínu pod dekou a koukat na seriál, nebo něco, co už dobře znáte. Koukáte taky někdy na filmy, které už znáte, protože prostě na nic jiného nemáte sílu? Přiznávám, občas tu sílu fakt nemám. Na nic. Maximálně na přečíst klukům před spaním pohádku. Podzimní únava, lehce stresu a už to jede. Kafe, kafe, kafe...Mimochodem uvařila jsem si vlastní dýňový sirup do kafe. Až tak to se mnou je.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe0kdJzF91nq-GiwmWGJ1bXTbgS_rgtUh3kQ5-khcyWjYhcD_djl9TSNlfMBKPQ01hgPO_UI1UmWUMTom3I-w9LaOs-dTTJ8PIMqCsgQMFJFEoilzb4zVWPTQiryWqrIPk-jzogVUdfcQDjG7H2O_K6-0TAGfeqhoG1w7KOkD4tS3uG6o9sozVdcyCiA/s4032/1667923494517.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe0kdJzF91nq-GiwmWGJ1bXTbgS_rgtUh3kQ5-khcyWjYhcD_djl9TSNlfMBKPQ01hgPO_UI1UmWUMTom3I-w9LaOs-dTTJ8PIMqCsgQMFJFEoilzb4zVWPTQiryWqrIPk-jzogVUdfcQDjG7H2O_K6-0TAGfeqhoG1w7KOkD4tS3uG6o9sozVdcyCiA/w640-h480/1667923494517.jpg" width="640" /></a></div><p><br /></p><p style="text-align: justify;">Středeční velkou poradu i cvičení, jsem už nenápadne visela na telefon u a čekala na zprávu o tom, jak dopadl Kecka po svém pádu ze schodů. Výsledný verdikt zněl nechodit, nenamáhat, klidový režim. Dobrý, klidový režim s Keckou je prostě slušný oxymoron. Neuděláš nic, matko. Paráda. Mimochodem přesně tři roky po mých berličkách tu máme mou mladší kopii. To chceš. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><p style="text-align: justify;">Kdo se chtěl dozvědět něco o tom, jak se sestavuje rodokmen a všechna tajemství kolem, mohl přijít ve čtvrtek dopoledne. Trochu organizační šok nás čekal ve chvíli, kdy dámy, které vše měly na starost, poptávaly školní zasedací pořádek. Obecně mi přijdou akce pro seniory opravdu velmi smysluplné. Trochu jsem se toho na začátku bála, ale vidím v tom vážně obrovský smysl. Možná za to může i fakt, že obě mé babičky jsou skvělé dámy v pokročilejším věku a často na ně myslím, když nějakou podobnou seniorskou akci připravujeme. No a ekumenický večírek. Jsou věci o kterých bych nikdy dřív neřekla, že se mě budou týkat, nebo že se jich budu jakkoli organizačně účastnit. Všechno je jinak. Mohla bych tu vykládat, že nikdy neříkej nikdy, ale to stejně všichni znají. Nic nového. Ale stejně mě to pokaždý, když dělám něco takového, překvapí. Já sebe vždycky překvapím. Tak tedy. Dvě skvělé farářky u nás v knihovně, dlouhé povídání nejen o víře. Vůbec jsem si neslibovala nic a přestě se z toho stal velmi silný zážitek. Alespoň pro tedy mě. Věřím, že nejen pro mě, ale pro všechny. Čím jsem starší, tím víc umím a vlastně chci dělat kompromisy. Velmi poučný večer.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYJ8KaeiPm2_WSoBgzMd0dgWnbCwGi60r-RJdP01VFPTA5iaBQ_Q4hiTx_IXcb3iNRzIWfHkptp4IT8mTLunjHX07lFfhzpTl3Y45PvRK5MOyEZLbyEAHssS-pTaEPxPY7DtYbZfNF3qWnWTlzKjpN-g_5X7P-OkyoM32ZeJp36hAyzVyOdHTbvKRKfA/s4032/1668152715500.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYJ8KaeiPm2_WSoBgzMd0dgWnbCwGi60r-RJdP01VFPTA5iaBQ_Q4hiTx_IXcb3iNRzIWfHkptp4IT8mTLunjHX07lFfhzpTl3Y45PvRK5MOyEZLbyEAHssS-pTaEPxPY7DtYbZfNF3qWnWTlzKjpN-g_5X7P-OkyoM32ZeJp36hAyzVyOdHTbvKRKfA/w640-h480/1668152715500.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">No a týden poezie musel být zakončen...no jasně, překvapivě poezií. Ale tentokrát workshopem pro děti. Robin Král je autorem spousty hodně dobrých knížek. Dost jich mají kluci doma a vždycky mě hodně bavily. Takže jsem byla ráda, že zavítal i k nám. Mimochodem jeho Ferdinande! jsme sehnali jako snad úplně poslední výtisk ever, nebo se tak všichni alespoň tehdy tvářili. Odpoledne jsem vyzvedla Mývala ve škole s vidinou, že se jednou téměř za světla všichni potkáme doma, konečně jsme zapálili dýně a já na radu svých guru kolegyň jsem veškerou práci vypustila z hlavy. A přečetla jsem alespoň jednu knihu. Totální očista. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj8HuZ_mNzP-tGcqxMPs0f3xKH4TT0ftKa1cEjmS65NZrAZ2ROKJlrtTMMp35KrYehYlu5rXBuG9xYEUjuFyNXCDS6lEpsbGBiv20pZzhizpqDrFL77x3KdQCQgtgkQ_B0QWdLjFtUPWdfvRRYai3PeEDZkw0wgl0sgq9_272jQvEV3x6KbfaktVAguw/s4032/PXL_20221111_173225825.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj8HuZ_mNzP-tGcqxMPs0f3xKH4TT0ftKa1cEjmS65NZrAZ2ROKJlrtTMMp35KrYehYlu5rXBuG9xYEUjuFyNXCDS6lEpsbGBiv20pZzhizpqDrFL77x3KdQCQgtgkQ_B0QWdLjFtUPWdfvRRYai3PeEDZkw0wgl0sgq9_272jQvEV3x6KbfaktVAguw/w640-h480/PXL_20221111_173225825.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Na tom všem, když děláte kulturu, je nejhorší ten pocit, že potkat o víkendu lidi je někdy nad vaše možnosti. Naprosté přesocializování. Občas si děláme legraci, že poslední rok doháním vše, co jsem tu dlouho dramaticky zanedbávala. No, podle mě jsem to už postupně skoro dohnala. </p><p style="text-align: justify;">Pravdou zůstává, že moje práce mi otevírá oči. V mnoha směrech. Jsou věci, které bych jinde nezažila a zkušenosti, které jsem potřebovala a jinde bych je nezískala. Plus mnoho malých, nenápadných detailů, které mě v osobní rovině, posouvají dál. I když toho mám občas nad hlavu, jsem šťastná. Akorát moje soboty jsou o trochu jiné zábavě, než kdysi...třeba takhle.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnN9aQWl8vuWiPsjJLjAm7BwKfzgupruOD-xsg0wnKdrZSYeQfRVdmGiSCBIQy_rjcM1fK6v_Tx0lzdQY_3yf833M8rOdpnQweoYKkGfjRsmZKUYyBGrZXV6o9Xhqp54VKjwp4yiINAyNpQvvrXVO1TpwYkKvDQoYiyxRPd1-C8-dt_usf_L0FZhg5mQ/s3764/1668324054936_2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3764" data-original-width="2823" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnN9aQWl8vuWiPsjJLjAm7BwKfzgupruOD-xsg0wnKdrZSYeQfRVdmGiSCBIQy_rjcM1fK6v_Tx0lzdQY_3yf833M8rOdpnQweoYKkGfjRsmZKUYyBGrZXV6o9Xhqp54VKjwp4yiINAyNpQvvrXVO1TpwYkKvDQoYiyxRPd1-C8-dt_usf_L0FZhg5mQ/w480-h640/1668324054936_2.jpg" width="480" /></a></div><div></div><span><a name='more'></a></span>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-3760220031907821352022-10-17T15:04:00.006+02:002023-02-12T16:03:33.047+01:00Čtyři poučné roky<p style="text-align: justify;">Je to čtyři roky, co jsem porodila nejmladšího. Ty pocity z toho všeho, ještě nevyprchaly, všechno to uteklo tak rychle, že jsem si je zakonzervovala v sobě a když se ohlédnu zpět, jsem z toho všeho překvapená.</p><p style="text-align: justify;">Především, že to tak rychle uteklo. Držet v náručí to úplně maličké mrně a najednou mít chlapečka, který už chodí do školky, ve spoustě případů je soběstačný, domluví se s námi a má svou hlavu. Měla jsem pocit, že těch dalších pár let doma bude náročných, ale především dlouhých. Tak to jsem se dost pletla. Tedy alespoň v tom druhém bodě. </p><p style="text-align: justify;">Náročné to bylo, náročné to ještě bude stokrát. Taky jsem si v tom posledním kole doma prožila věci, které jsem nechala za sebou a díky kterým si mnohem víc vážím toho, co mám dnes. Tak například zlomená noha, šest týdnů nechodící sádry a batolícího se chlapečka k tomu. Na tohle období už dnes vzpomínám jako na dobu, která mě neskutečně vyškolila. A vzpomínám s vděčností. Den po zlomené noze totiž přišlo ještě pár “milých” komplikací, po kterých mi přišla ta sádra vlastně jako úplná prkotina. Jak poznamenalo pár přátel, kteří mě mají přečtenou. Ta sádra přišla proto, abych s horkou hlavou plnou naštvání, nemohla jít udělat nějakou blbost. Dneska už se tomu směju, řekla by Adina:-)) </p><p style="text-align: justify;">Než jsem se prokousala tím vším a začala zcela vážně uvažovat co dál, byla jsem “odlovena” se super nabídkou práce. Někdy se ty věci sejdou úplně přesně tak, jak mají.</p><p style="text-align: justify;">Jako třeba teď.</p><p style="text-align: justify;">Několik zásadních věcí se definitivně uzavřelo. Některé doslova před pár dny a my jsme zase o něco “volnější”.</p><p style="text-align: justify;">Moje mateřská dovolená je dávno za mnou, vše se stabilizovalo a ten pocit, že dělám něco smysluplného? Tak ten je naprosto k nezaplacení. Ještě bych zmínila, že konečně vím, že žiju na tom správném místě. A to je pocit, který mám snad poprvé v životě opravdu intenzivní. O tom ale napíšu asi jindy. Je to totiž pěkně dlouhý příběh, plný trnitých historek. Já to prostě neumím jinak! </p><p style="text-align: justify;">Jsem teď úplně obyčejně spokojená. Mám čekat, co mi tuhle spokojenost překazí? Řekla bych, že ani omylem. Budu si to jednoduše užívat. Jak málo stačí.</p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;">2018 vs 2022...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbmDt9r6d-DTAJRLMuhxIImWMTdU__o5hg3g1bMC-xZ1zByk1H7BkareFdkcrrv2hoZ9OTL94IGdxsDvFLNs7sTc8p6I4O0NoVG4aOfe5NsH6G9U_tdTwNjf8U7NFxli-gpbdQYVfAlOdHbQpgs4y4pqKyvnNDywuxZ2mFX4opLQsGjx5bSpuXoti0EA/s3456/1664722981187.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2304" data-original-width="3456" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbmDt9r6d-DTAJRLMuhxIImWMTdU__o5hg3g1bMC-xZ1zByk1H7BkareFdkcrrv2hoZ9OTL94IGdxsDvFLNs7sTc8p6I4O0NoVG4aOfe5NsH6G9U_tdTwNjf8U7NFxli-gpbdQYVfAlOdHbQpgs4y4pqKyvnNDywuxZ2mFX4opLQsGjx5bSpuXoti0EA/w640-h426/1664722981187.jpg" width="640" /></a></div><span><a name='more'></a></span><div><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwgyKV-UGIGlDUcXDn-yWU6x_nyJ7aBKMP05XXui3Y3ILf2iINwYpqWEEakYm8ZntPuuRBrvxPpyPjS6n8w7Xv5TQkC8rEe8wIEJArGZM6V0Uw57Tin2e68ES90ZBeeebA2wgPzgZ5M-k8337V2aZgKkxrrY-0vF3uxvdOvJLoQUgfdZzcc8CMpAA67A/s3264/1661092253259.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="2448" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwgyKV-UGIGlDUcXDn-yWU6x_nyJ7aBKMP05XXui3Y3ILf2iINwYpqWEEakYm8ZntPuuRBrvxPpyPjS6n8w7Xv5TQkC8rEe8wIEJArGZM6V0Uw57Tin2e68ES90ZBeeebA2wgPzgZ5M-k8337V2aZgKkxrrY-0vF3uxvdOvJLoQUgfdZzcc8CMpAA67A/w480-h640/1661092253259.jpg" width="480" /></a></div>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-66499878815745820642022-09-23T09:22:00.001+02:002023-02-12T16:03:52.575+01:00Konec aneb začátek<div style="text-align: justify;">Jedna z těch náročnějších věcí, které jsem musela zvládnout. A nejen já, já jsem byla spíš takový člověk v pozadí. Mě se to týkalo až v té druhé linii.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Těžké a nepříjemné věci podvědomě všichni tak trochu odkládáme. Přirozená reakce, je třeba odhodlání. A když se nemusí hned...</div><span><a name='more'></a></span><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Před téměř dvěma lety zemřel tchán. Měli jsme spolu zvláštní vztah. Já-horká hlava, malý vztekloun, co jde proti zdi a jeden čas proti všemu. Můj tchán byl, jaký byl. Svůj. Osobnost. Přes to všechno si troufám říct, že cestu jsme našli. I když určitě nebyla standardní, ale taky tak nějak svá (a někdy by asi řekl, že divná, jako já sama jsem divná). </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Minulých čtrtnáct dnů jsme vyklízeli jeho věci. Ať je to jak chce, jednoho dne celý ten příběh musel nutně přijít do bodu, kdy to nepůjde jinak. V tu stejnou chvíli mi moje skvělá kolegyně přihrála do života knihu Edny Nové. Její Ženy z Bohnic mám dlouhodobě ve čtecím plánu(který je tak dlouhý, že už teď vím, že není šance se dostat na samý konec). Druhou knihu Konec aneb začátek, mi vtiskla do ruky v pátek. Ten první pátek, když jsme začínali. A já četla a bulela a zase četla a tak strašně moc mi ta kniha dala. V tu chvíli, protože jsem prožívala ty podobné pocity. Máme všechny věci zakonzervovat navždy? Dát je dětem na hraní? Smést jeden celý život do kontejneru? A potřebujeme vlastně vůbec něco, když to všechno pak jednoho dne nevyhnutelně končí vyhazováním?</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Můj tchán nebyl troškař. Dneska bych už asi neváhala mu to říct, ale můžu si to jen myslet. A posílat trochu vzteklý pohledy tam někam nahoru, protože vytřídit tohle všechno byla jízda. Poučná, jako nikdy nic předtím. Jsem vděčna všem, kteří pomohli. Sami bysme to nezvládli.</div><div style="text-align: justify;">Díky náhodám, který mi do života přihrávají skvělé lidi a kolegy. Podpora nadevše. A díky knize jsem v konci zkusila vidět nový začátek. Snažím se.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">A píšu si za uši i na blog, ze na jaře se podívám na půdu a co nepotřebujeme, posíláme okamžitě dál...</div><div><br /></div>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-56130217897721295332022-09-18T17:41:00.000+02:002022-09-18T17:41:19.904+02:00Ba(oba)bí léto<p> Tábor je láska. </p><p style="text-align: justify;">V poslední době je sice o dost složitější se vracet, ale vracím se a vracím se čím dál raději. A nebo si těch návratů umím spíš mnohem víc vážit? Ať jedno, nebo druhé, na začátku září, když se školní rok teprve rozjížděl, jsem si dala s klukama Baobabí léto. Taková malá a příjemná náplast za to, že Tabook letos nebyl a nebude. </p><p style="text-align: justify;">Spojení knížek, divadla, babího léta a rodného města? Nejlepší nápad! Stejně tak obligátní návštěva mého nejoblíbenějšího pouličního antikvariátu(proboha ukončete už letos sezonu, nebo se nevejdeme domů!!). S knížkama je to totiž letos lehce šílené. Sice třídím, ale zároveň jsem adoptovala jednu zásadní knihovnu od člověka, který byl(a je), mým guru, co se týče válečné literatury. Když někam chodíte a obdivujete něčí knihovnu a on vám ji pak část věnuje, protože s myslí, že jsem ten člověk, kterého to bude zajímat. Tak to máte nejdřív husí kůži, pak slzy v očích a pak začnete v hlavě kreslit novou knihovnu. Beztak bysme ji jednou postavit museli :-))) </p><p style="text-align: justify;">No a spojení Starého města a bojovky pro děti, kterou vedl František Tichý a Marek Toman? Naprosto geniální. Do toho všeho čtení, divadlo, vychlazené pivo z Obory a pravé babí léto. A spousty, vážně spousty inspirace. Baobab má Tábor a Tábor má Baobab a tohle spojení můžeme buď závidět a nebo se jím nekonečně inspirovat. Kultura žije! A kde se to má sejit, tam se to sejde. </p><p style="text-align: justify;">Takže jsem na to svý město z dálky pyšná a ráda, že můžu říkat, jak jsme tady kdysi s Cicintou tu kulturu beztak nejvíc užívaly my. A teď? Je čas ty naše trhlý a geniální nápady posílat zase dál. Měly jsme prostě skvělou základnu! To prostě nejde očůrat, víte?</p><p style="text-align: justify;"><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLq9LCLsF7ROJ1_TP4rieWBD2xHCoOSt5D0xlwosfCCJx893UNw5SmgVk0jthJgbVg4gsQ7JgHjDVl2U2PLfnz3rwYGsfKE4QoWXqfObYgE0lzsZe5mhGxPCealOblQZN8NsLgzer4w4AHu0MH9VJNt7SUFMngtCeWXLcB4ieRaVtZJNva6r40DWLyHQ/s3280/1662396846617.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2464" data-original-width="3280" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLq9LCLsF7ROJ1_TP4rieWBD2xHCoOSt5D0xlwosfCCJx893UNw5SmgVk0jthJgbVg4gsQ7JgHjDVl2U2PLfnz3rwYGsfKE4QoWXqfObYgE0lzsZe5mhGxPCealOblQZN8NsLgzer4w4AHu0MH9VJNt7SUFMngtCeWXLcB4ieRaVtZJNva6r40DWLyHQ/w640-h480/1662396846617.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Malý rande. Hned poté byl požadavek na palačinky. #jetojenobdobi</td></tr></tbody></table><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg47NGYZNeR3EiSgPdqn_R_xkPK8Qgh8vPi4T7I52GchVQ5fvB9RTUcOV9w8G-eHhxdXyFPDYbXaXchmFm9RJRc4uyXjSOrQkh7gft9uAIdbd7TTOUipMFWqMA7A2Bcby8373l4-k4LFgivIzeOFGcvzNmU9Ty-HfWCBsdlXZT4lzxXtGLl80NTGSFzug/s4032/1662396868626.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg47NGYZNeR3EiSgPdqn_R_xkPK8Qgh8vPi4T7I52GchVQ5fvB9RTUcOV9w8G-eHhxdXyFPDYbXaXchmFm9RJRc4uyXjSOrQkh7gft9uAIdbd7TTOUipMFWqMA7A2Bcby8373l4-k4LFgivIzeOFGcvzNmU9Ty-HfWCBsdlXZT4lzxXtGLl80NTGSFzug/w640-h480/1662396868626.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pauza před představením a věrní intouši v první linii. Jak jinak?</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc2fabHcvwHTZYufFl5qHjDOtHYONcoHqcCxJUewO2HCWMtGF0MqL5bDyOTnUQdiC7Bip5-TQE6vBuR4f_eogQzZ1KamLv8sUoLTexhTjvdaJGiIDbLUlUaOjoOhxEwDcxH_5aOjFfSN6jQ203URlV-FkQV6EUBFiVjWkjzpCMXgG5rFz_bduX-hPIwQ/s4032/1662273026681.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc2fabHcvwHTZYufFl5qHjDOtHYONcoHqcCxJUewO2HCWMtGF0MqL5bDyOTnUQdiC7Bip5-TQE6vBuR4f_eogQzZ1KamLv8sUoLTexhTjvdaJGiIDbLUlUaOjoOhxEwDcxH_5aOjFfSN6jQ203URlV-FkQV6EUBFiVjWkjzpCMXgG5rFz_bduX-hPIwQ/w300-h400/1662273026681.jpg" width="300" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC_Hp2_OceYDO4KCEVs5X0Y47csKyGtvoWFNXcfiuUxQBqbvwj5pSUk6CyaujZ3r4CvXbBQsc4SvioxuCGihp4o4aZtB_KvbFhWjV62tiqF9te3-I-O2rm2IPycdC9yv0sS31Hw9kCStVsNUNT9zW5GWfXRBP_5d1TePW8NAm-spzHusImSWlTT1bC4A/s4032/1662272980449.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC_Hp2_OceYDO4KCEVs5X0Y47csKyGtvoWFNXcfiuUxQBqbvwj5pSUk6CyaujZ3r4CvXbBQsc4SvioxuCGihp4o4aZtB_KvbFhWjV62tiqF9te3-I-O2rm2IPycdC9yv0sS31Hw9kCStVsNUNT9zW5GWfXRBP_5d1TePW8NAm-spzHusImSWlTT1bC4A/w300-h400/1662272980449.jpg" width="300" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0Ak1jPze_fKOBlYkmSnNWkqaRdYgeaedgwhj_bFLmex-Q42VQmJi5iPUYym-m2Tra580nNairGbRTXOIqVHd7mUIn7W03sswahhloVU9uiumSTxDVjwbbYo44Y15dIKdh_NTTmuWAIRt-fxPvKxd0d1u9niHYaNC_xgLw7R16XyoNiul9Or3P6PI5JA/s4032/1662196131532.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0Ak1jPze_fKOBlYkmSnNWkqaRdYgeaedgwhj_bFLmex-Q42VQmJi5iPUYym-m2Tra580nNairGbRTXOIqVHd7mUIn7W03sswahhloVU9uiumSTxDVjwbbYo44Y15dIKdh_NTTmuWAIRt-fxPvKxd0d1u9niHYaNC_xgLw7R16XyoNiul9Or3P6PI5JA/w640-h480/1662196131532.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhca386_tDUqwm8oIMlt4jMmikPkeLd5Oox6kcj5B01EVHEnO49tD3XqrhPiDgxfTB0gx8zqOBYwlA2U5dACLOY7rVuIbultVbeg704i-TGpbufkCgamC17uS8DmjycZZRKRW4oIaAUEFZifqtd8ZFlhz1es2QYl8OGx2rdc-vmPJJpHVVwoM9Z7fOGFQ/s4032/1662396915911.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhca386_tDUqwm8oIMlt4jMmikPkeLd5Oox6kcj5B01EVHEnO49tD3XqrhPiDgxfTB0gx8zqOBYwlA2U5dACLOY7rVuIbultVbeg704i-TGpbufkCgamC17uS8DmjycZZRKRW4oIaAUEFZifqtd8ZFlhz1es2QYl8OGx2rdc-vmPJJpHVVwoM9Z7fOGFQ/w640-h480/1662396915911.jpg" width="640" /></a></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis_GpIFhqliLT2WYl1Xyq-KY-azpJs5mBdjxCx2uu1HGF7WobJFP5Dk-eA2U8X8Ocq4mTmcQCEw4S5tGZarxurfAfa8c_YYz1i195hBOw65IjUTGW8onVrDZfSFnFHjfjPhWDvgSWUh8SXlHIJJ_1h9m5_c887j4BsaTF33EhMsFLAYdcxR9SMM18Rpg/s4032/1662292650422_2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2340" data-original-width="4032" height="372" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis_GpIFhqliLT2WYl1Xyq-KY-azpJs5mBdjxCx2uu1HGF7WobJFP5Dk-eA2U8X8Ocq4mTmcQCEw4S5tGZarxurfAfa8c_YYz1i195hBOw65IjUTGW8onVrDZfSFnFHjfjPhWDvgSWUh8SXlHIJJ_1h9m5_c887j4BsaTF33EhMsFLAYdcxR9SMM18Rpg/w640-h372/1662292650422_2.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To jsem nepsala já, mohla bych, ale psal to Kecka. Dědí se rozpolcenost?</td></tr></tbody></table><br />Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-15514070412732220822022-09-08T10:21:00.001+02:002023-02-12T16:04:10.260+01:00Do života?<div style="text-align: justify;">Když jsem byla malá, máma mi říkala, že do života potřebuji umět vařit, musím umět žehlit košile a mít všechno doma bezvadně uklizené. Jen tak se dobře vdám a budu dál spokojeně dělat všechny tyhle věci. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">A já se ptám? Vážně tenhle názor přetrvává ještě dnes?</div><span><a name='more'></a></span><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Setkala jsem s ním, v lehce jiné mutaci, ale setkala, za poslední dobu několikrát. A nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné, to je asi jasné. Fakt musíme tohle všechno dělat? </div><div style="text-align: justify;">A musím odpovídat na otázku, jestli mi můj muž POMÁHÁ s dětmi? </div><div style="text-align: justify;">Já vím, já vím. Tyhle témata se už probíraly stokrát. A stokrát bez kloudného řešení. </div><div style="text-align: justify;">Atom mi totiž s dětmi nepomáhá. Nemusí. Atom se jednoduše o své děti stará tak, jak si to vyžaduje situace. A ta si někdy vyžádá mámu, někdy tátu a někdy oba dva rodiče. Je to špatně?</div><div style="text-align: justify;">Jsou dny, kdy cítím, že spíš já pomáhám Atomovi v chodu všeho a jsou dny, kdy je to docela naopak. Jsem proto horší máma? </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">A je on chudák? </div><div style="text-align: justify;">Je muž chudák, protože tráví čas s rodinou? Proboha, odkud se zase dostaly mezi lidi tyhle stupidní a předpotopní názory? Faktem zůstává, že jsou mezi námi. Včera mě jeden takový docela slušně praštil přes nos. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Paradoxní na tom všem je, že máma mi vštěpovala tyhle takzvané hodnoty, aby si pak sbalila celý byt a odstěhovala se pryč. Když pak sedíte v tom prázdném obýváku, tak je vám nějaké žehlení košile celkem na nic. Potřebujete úplně jiné věci. V závěru(nebo novém žačátku?) to byl můj táta, který vařil a učil nás co bylo třeba. Takový guláš, jako umí on, fakt nikdy nedovedu. A můžu to zkoušet třeba stokrát. Takže to vždy s chutí nechám na něm. A není mi ani trochu stydno, víte? </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vážení muži, vy všichni, kterým nepřijde jako ostuda, trávit čas se svými dětmi, věnovat se jim, chodit na rodičáky, vy všichni co vaříte a neexistuje pro vás ženská a mužská práce. Děkuju, že jste! </div><div style="text-align: justify;">Opravdu za to moc děkuju.</div><div style="text-align: justify;">Jsem si jistá, že kdyby Atom nebyl takový, nikdy bych nemohla dělat svou práci tak, jak ji dělám. </div><div style="text-align: justify;">S tím, že pak někdo investuje svou vlastní energii a vykládá na potkání smyšlenky o tom, jak se mi nechce nic dělat, s tím se taky nějak vyrovnám. Mrzí mě jen, že tyhle soudy vynášejí ženy.</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;">Učím se ale odpouštět. Mám skvělou, naprosto úžasnou kolegyni, která mi v tom nejhorším stavu naštvání řekla, že musím odpouštět a posílat to všechno pryč. Prokážu tím službu nejvíc sama sobě.</div><div style="text-align: justify;">Tak nádech, výdech....mnohem lepší. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div>Jo a taky jsem si byla ráno zaběhat a to je ten den pak o něčem úplně jiném.</div><div><br /></div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;">Ta fotka je tu proto, že se někdy cítím přesně, jako ta kytka! :-))</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwgOaMeMGLADEDKr_gBNwRfkfUr3E9PFkFxJjUsU0S-6y0TW18Eb4Ld9Pte4S4Zw9eUYUq_j1j2XGDlKQbZOvohUDFxHslxxwkSZQbSUePLtUNWfh8BZQacTQDFiq9R-gEbLDHDrhpgZ0AHiRuV6iY2hip_gG1jg6fWkCGUWaEahLZMmSifXTIZkKPOw/s3834/1662623681147_2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2875" data-original-width="3834" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwgOaMeMGLADEDKr_gBNwRfkfUr3E9PFkFxJjUsU0S-6y0TW18Eb4Ld9Pte4S4Zw9eUYUq_j1j2XGDlKQbZOvohUDFxHslxxwkSZQbSUePLtUNWfh8BZQacTQDFiq9R-gEbLDHDrhpgZ0AHiRuV6iY2hip_gG1jg6fWkCGUWaEahLZMmSifXTIZkKPOw/w640-h480/1662623681147_2.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div style="text-align: center;"><br /></div>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-82076287591182361762022-08-26T11:17:00.002+02:002023-02-12T16:04:38.428+01:00Přesně proto Tě milujeme! (A taky přesně proto Tě tolik lidí nemá rádo)<p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Čtrnáct dnů mimo.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Slíbit nejen sama sobě, že nebudu po celou tu dobu myslet na práci, se na začátku zdálo, jako nepřekonatelná challenge. Ukázalo se však, že jsem stále docela naivní.</span></div><span style="font-family: inherit;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Jak rychle si člověk zvykne na tu spoustu času na čtení, volné dny, kdy je starostí jen to, jestli se mi pohodlně odpočívá na prázdné ranní pláži a na naprosté vypnutí od všeho, co je doma? Velmi, velmi rychle. Rychleji, než jsem si myslela. </span><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">A tak jsem četla, pila kafe, poslouchala šumění moře, objevovala nová místa a stihla si s Atomem říct víc, než za poslední půlrok(to je prostě realita rodičů, kteří mají ukecané děti!). </span></div></span><p></p><p style="text-align: justify;"><b id="docs-internal-guid-1bab8729-7fff-844b-77bf-2ee23397ec4e" style="font-weight: normal;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></b></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Hodně jsem přemýšlela, s odstupem několika set kilometrů, kolik se toho u mě změnilo. V mém životě, ve mně samotné, ve vztahu k městu, ve kterém žiju a které dlouho nevypadalo, že by mě chtělo nějak vlídně přijmout (a já jeho). Tenhle několikaletý -boj- je už za mnou, ale občas to vypadalo, že ho projedu na celé čáře. A asi bych i prohrála, kdyby mi nedošlo to, co sice dávno vím, ale někdy trvá si k tomu dojít. Ideální je vždy začít u sebe. A tak jsem začala. Už před pár lety a postupně se to dokonale formovalo. Hodně jsem se díky téhle lekci naučila. Opravdu hodně. Taky jsem si hezky zrekapitulovala pár svých přešlapů, které bych sice dneska možná neudělala, ale kdyby se nestaly, asi bych si neuvědomila, jakou cestou se vážně nikdy nechci vydávat. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Ale netřeba mít obavy. Jsem to pořád ta praštěná já. </span></span></p><p style="text-align: justify;"><b style="font-weight: normal;"><span></span></b></p><a name='more'></a><b style="font-weight: normal;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></b><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Nejvíc by to beztak vystihla asi tato konverzace</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">[21:25, 22. 8. 2022] J: Ježíš já jsem tak blbá, někdy to sama nechápu, tyhle debility moje 😂😂😂</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">[21:37, 22. 8. 2022] M: Přesně ale proto tě milujeme 😂</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">[21:38, 22. 8. 2022] M: A taky přesně proto tě tolik lidí nemá rádo 🤣🤣🤣🤣</span></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Mě nemusí milovat celý svět, já se spokojím s těma svýma lidma! Díky za ně. I za to, že si z toho všeho se mnou umí dělat dokonalou zábavu. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="background-color: transparent; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">A ještě jsem chtěla dodat. Moje secret pleasure, snad úplně od dětství, jsou filmy, knihy, přiběhy o holkách, které někam přijdou, vůbec tam nechtějí být a nemůžou si zvyknout, je to pro ně težké a pak...se to všechno obrátí. Akorát to, že jsem si to odžila taky mi došlo až tehdy, když jsem si uvědomila, že bych snad už vážně nikdy nechtěla stěhovat. Hehe. Jdu si pustit </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 11pt; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCUK4h8-hhSZ03_hHwc_FA38aQcue4NocrPaAfyDuoaDZKH13AX582hXggzdUz1SHxXtR4ojoTNXyjxuYqVvQBjTFiC9ElOxJOPnecO5K7VcHkav-ASuXz1QrEq2brwp2pFHxcxkv2DOyBEhM0riNuwQe0jxRkL_7CgJXvxVftJp8FtiA26WINcriPBA/s4032/1660214276583.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCUK4h8-hhSZ03_hHwc_FA38aQcue4NocrPaAfyDuoaDZKH13AX582hXggzdUz1SHxXtR4ojoTNXyjxuYqVvQBjTFiC9ElOxJOPnecO5K7VcHkav-ASuXz1QrEq2brwp2pFHxcxkv2DOyBEhM0riNuwQe0jxRkL_7CgJXvxVftJp8FtiA26WINcriPBA/w480-h640/1660214276583.jpg" width="480" /></a></div><p></p>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-59226129484814610762022-08-06T15:56:00.015+02:002023-02-12T16:04:49.487+01:00Náhody<div style="text-align: justify;"><br /></div><span style="font-family: inherit;">Kdy je se mnou k nevydržení?</span><br /><br /><span style="font-family: inherit;">Když dostanu skvělý nápad. Podřídím mu všechno, pokud jsem o něm přesvědčena. Problémem je, že s tím dost prudím svoje okolí. Mohli by vyprávět.</span><br /><br /><span style="font-family: inherit;">Žití v domě byla pro mě kapitola sama pro sebe. O tom bych byla schopna napsat spousty článků. Především o zvykání si a hledání vlastní cesty. To už mám naštěstí za sebou(nebylo to úplně nejlehčí, ale zároveň pro mě velice podstatné), ale mám před sebou ještě spousty šílených nápadů. Vím o tom a myslím si, že o tom ví i má rodina.</span><br /><br /><div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;">Pravdou je, že Atom mě umí podpořit dokonale v každé blbině, pokud se mu to zdá jako dobrý nápad. Takže jsme v jedenáct večer stěhovali stůl v jídelně na mnohem lepší(a logičtejší, samozřejmě!) místo, přivezl mi skvělý kus nábytku do obýváku(který bych sama neodtáhla a on do toho šel), nebo jsme během půl hodiny předělali chodbu a botník, protože…”já myslím, že by se tam skvěle vešla ta police! jdu to změřit!”, Naprosto toleruje všechny moje recyklační pokusy a neustále se mnou chodí na půdu další “nové” kousky, které dáme dohromady a vrátíme zpět do našeho života. A ještě pořád neprotáčí oči, když pronesu, že mám ještě trochu té tyrkysové barvy.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;">Když dostanu skvělý nápad, tak jsem schopna v nekonečném nadšení trávit hodiny v dílně a oddřít si to. Nechat v tom všem kus svého já. Možná je to nějaký způsob, kterým jsem se potřebovala vymezit. A že to teda bylo třeba.</span></div><span style="font-family: inherit;">A pak jsem zjistila, že pod vrstvou barev je ta původní na valné většině odloženém nábytku na půdě…tyrkysová. </span><br /><br /><span style="font-family: inherit;">Náhody neexistují!</span><br /><br /><div style="text-align: center;"><a href="#" style="font-family: inherit;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF13jUZsZko3NYkP9UP5SxQ3NEr77csX7FJMBLotpyZXyzlZoakcVtA3DF-TmdTJTMBQ4YwH8nb2G07hCoOVeHeL6r7ujpAUmgDhqY08GRMwTL4Bpto_KHb8TL9h2Fektp8-h3YF2NUzGpU4GK5SJGrwFGPDezhqllVDcxTnJN54MmSKlA4JImN_JYUA/w640-h480/KOLORO_1636894097130.jpg" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><p></p></div><span><a name='more'></a></span>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-45532117629897903552022-08-02T11:13:00.001+02:002023-02-12T16:05:05.983+01:00Zpátky do minulosti?<br /><div><br /></div><div><div style="text-align: justify;">Kdybyste mohli v téhle chvili říct cokoli svému šestnáctiletému já, co by to bylo?</div><div style="text-align: justify;">To jsem si tak seděla ve svém rodném městě, chvíli úplně sama, u stolečku v kavárně a měla jsem skvělý výhled na místo, kde jsem kdysi trávila mraky času. Dole byl(a stále je) antikvariát, do patra jsem chodila na kytaru. Byla jsem ale mizerná studentka, možná ta úplně nejhorší na světě. Hrozně mě to bavilo, ale procházela jsem si těžším obdobím. Když jste najednou bez mámy, nejste schopni cokoli v tu chvíli vstřebávat. Nebyla jsem výjimkou. Chodila jsem tam ale moc ráda. Oáza klidu s hudbou. Najednou, jako kdybych viděla za sklem kavárny to svoje šestnáctiletý já. Naprosto přesně jsem si dokázala vybavit tu beznaděj, hledání sebe sama, hledání čehokoli, co mě nějak posune a pomůže mi. Moje Velké trápení. </div></div><div style="text-align: justify;">A tak jsem přemýšlela, jaké rady bych si asi dala, kdybych tu možnost teď hned měla? Potkat se se sebou v šestnácti a trochu si pomoct. Co bych si řekla?</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vyšlo mi z toho přibližně tohle.</div><span><a name='more'></a></span><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>-nepřestávej psát povídky a příběhy, byla by to škoda a bude Tě to mrzet ještě hodně dlouho.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-neboj se být jiná. Všichni nemůžou být podle pravítka. Nauč se z toho těžit, ušetříš si spousty času.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-na tvé špeky sere pes. Nemáš vůbec žádný a stejně je řešíš.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-němčinu jednou budeš potřebovat, věř mi! I když je to teď neskutečná pruda.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-k osmnáctinám se vykašli na Nokii 3410 a chtěj raději zaplatit řidičák.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-všechno tohle je sice teď na nic, ale posílí Tě to. Vás všechny.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-vlasy super, budeš si je barvit ještě za dvacet let docela podobně, ale bude to větší punk.</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-a vypni ty Chinaski v discmanovi, prosimtě. Věř mi!</b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><b>-a hlavně: jsi skvělá, tak na to nezapomínej!</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Čím jsem starší, tím raději chodím na svá stará oblíbená místa, nechávám postupně minulost daleko za sebou a vnímám je znovu jen jako svá oblíbená místa. Nezapmenout, co mě v životě ovlivnilo, ale taky se s tím smířit. Aktuálně mám ze své pozice možnost mluvit s lidmi a potkávám i holky, které se hledají, tápou a neví. Vždycky si na setinu vteřinu vzpomenu sama na sebe a pak mluvím, poslouchám, snažím se je vnímat. Všechno má svůj velký smysl, nebo alespoň většina věcí. Naučila jsem se, že si ze všeho musím vytáhnout to dobré. I když to není na první pohled vidět. Negativní přístup je cesta do pekla. A kdo by se pak vcítil do holek, které neví, tápou, bloudí a hledají se....než holka, která byla kdysi taky úplně ztracená? Jo, jasně. Někdo jiný. Jsem ale velmi vděčná, že to teď můžu být i já. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt2fN71UE8GSgEpM4tTeSTyiGAexRVzRcmwBTEm7Zs8NcvlAFzALtOJu-ayyr4rxIXXXU06WQSpuRPX_qV76viTDnastDkBG0jEMjLdAKRe58twWP9a6JOW5t-EnDSBq1PweB4T5KFHKZyVQ29AJh7xRtNxWV-itb0rOKxAaTd7s27YphEyE33xpUnEg/s3932/KOLORO_1659431279592.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3932" data-original-width="2986" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt2fN71UE8GSgEpM4tTeSTyiGAexRVzRcmwBTEm7Zs8NcvlAFzALtOJu-ayyr4rxIXXXU06WQSpuRPX_qV76viTDnastDkBG0jEMjLdAKRe58twWP9a6JOW5t-EnDSBq1PweB4T5KFHKZyVQ29AJh7xRtNxWV-itb0rOKxAaTd7s27YphEyE33xpUnEg/w486-h640/KOLORO_1659431279592.jpg" width="486" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1954294437664094835.post-21569904033607005502022-07-31T14:25:00.002+02:002023-02-12T16:05:26.909+01:002022<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"> <span style="font-size: 11pt; white-space: pre-wrap;">Přestala jsem psát, abych si uvědomila, jak moc mi psaní chybí. </span></span></p><span id="docs-internal-guid-c21b8f01-7fff-51e9-0adb-ace9a189e0f2"><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jo, přesně tak to je.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Ono mi to jednoduše nedalo. Aklimatizace po mateřské, pár snídaní bez “mamiiiii” za zády a věci u kterých jsem si automaticky řekla “a to je dobré téma na blog…” a až pak mi to došlo. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Taková aklimatizace po mateřské je jedna z nejlepších záležitostí. Ty první dny, když jsem šla sama ulici a užívala jsem si, že nemám plné ruce všeho, rozhlížela jsem se po městě, kde žiju, jako kdybych tu šla úplně poprvé. Tak na ty dny už asi opravdu nikdy nezapomenu. Bylo vážně hnusně, jaro ještě nezačínalo ani omylem a já jsem byla v pozitivní náladě a naprosto spokojená. První měsíce jsem chodila dobrovolně pro plakáty čistě jen proto, abych si užila cestu sama se sebou.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span><p></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Ano, přesně tak to je. Ta řádka let se na mě podepsala a občas z legrace říkám, že trauma bylo obrovské a proto si stále vážím každého kafe, které vypiju a nikdo mi ho nevylije. I toho, že jdeme s Atomem na oběd a normálně spolu mluvíme, aniž by nám kdokoli skákal do řeči. Restart.</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Každé ráno s chutí otevřít skříň, vytáhnout jedny z šatů, který si to už po těch letech taky zaslouží a jít do práce. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jsem člověk, který ve své podstatě miluje režim. Kořeny jsou vcelku jasné. Táta a jeho vojenská výchova, která ve mně a ségře zanechala nesmazatelnou stopu. Režim mi dělá dobře, ale sem tam si dám nějakou bohémskou odbočku k nějaké šílenosti. Sama jsem zvědavá, jestli to je celoživotní rozpolcenost a nebo jestli zestárnu do nějakého pravidelného režimu. </span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Takže teď jsem za půlkou roku, který byl hodně zlomový. Nejen kvůli konci mé mateřské, sešlo se toho v naší domácnosti víc, co nás ovlivnilo, posunulo, nebo nějak změnilo. K lepšímu? Rozhodně jo!</span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Co se ale určitě nezměnilo je fakt, že pořád strašně moc čtu. Nemůžu si pomoct, nejde mi přestat. A ani nechci, co si budem povídat. Už před časem jsem sem přidala odkaz na </span><a href="https://www.blogger.com/blog/post/edit/1954294437664094835/2156990403360700550?hl=cs#" style="text-decoration-line: none;"><span style="color: #1155cc; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; text-decoration-line: underline; text-decoration-skip-ink: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">goodreads</span></a><span style="font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">, takže lze vidět, co aktuálně čtu a při prokliku i to, co jsem už letos přečetla. Pro mé stalkery naprostý ideál, ale pokud si pak něco přečtou? win-win.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: Arial; font-size: 11pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtvBdpuH2krG0v-DTLtjnoZYIoQT23RMQUP_N92kPuYRnzKddH_Ld6afLYFj7dbWs865Uh4wrIXbEOf9wzMyX8rbjtZvuyrZJXpeWkXCqMMWYodQcNB0g7VvOoG-x0S-QeYsvxeaqoYaOFlk2pqzwgi0hafzVwDCy_U10ECjEnR9xIAI1tZNWItYnaLA/s3982/KOLORO_1659261197503.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3982" data-original-width="2972" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtvBdpuH2krG0v-DTLtjnoZYIoQT23RMQUP_N92kPuYRnzKddH_Ld6afLYFj7dbWs865Uh4wrIXbEOf9wzMyX8rbjtZvuyrZJXpeWkXCqMMWYodQcNB0g7VvOoG-x0S-QeYsvxeaqoYaOFlk2pqzwgi0hafzVwDCy_U10ECjEnR9xIAI1tZNWItYnaLA/w478-h640/KOLORO_1659261197503.jpg" width="478" /></a></div></div></span>Janinahttp://www.blogger.com/profile/13194339457980737227noreply@blogger.com3