Na chalupě

-Mají kluci vlastní okruh na běžky. Každé ráno pár koleček tréninku před velkým výjezdem s dědou a babičkou. 

(Ne)snově

Včera ráno jsem se probudila po strašně zvláštním snu. Prolínala se v něm minulost, přítomnost a navíc i pár zcela nereálných scén. 

Chvíli jsem byla na dětském táboře, kam jsem jezdívala vařit. Nic jsem nestíhala a než jsem se rozkoukala, už jsme balili a tábor končil. Jenže já jsem byla zaseklá ještě v té první fázi, vybalování. Chtěla jsem stihnout všechno a nestihla jsem vůbec nic. Pak jsem najednou byla v cizím městě. Zabíjím čas asi na někoho čekám, jen vůbec nevím na koho. Uprostřed nákupního centra, kterým se toulám, na mě najednou mává Ch. - kamarádova holka. První co mě v tom snu napadá je “doprčic, jak já se vlastně přepínám do němčiny?" A pak už jen útržky vzpomínek na školu, knihovnictví. Probudila jsem se dostatečně rozlámaná na to, abych si ještě poslepu šla zapnout kávovar.

Čtu e-maily o kterých v té fázi mezi úplným probuzením nevím, jestli nejsou součástí mého snění, hlubin podvědomí. Nejsou. Jsem naprosto probuzená.

O vděčnosti

Na začátku jsem skoro odpočítávala.

První den z mateřské venku, dva týdny, tři měsíce, snídaně v naprostém klidu, oběd s Atomem…Ten úplně jiný svět. Jako kdyby bylo všechno nové, jako kdybych nová byla tak trochu i já.

A nebo doopravdy?