O své práci se zmiňuju docela často. Ať už v bublině mých přátel, nebo v online prostoru. Jednoduše proto, že mě úplně obyčejně baví. Občas se ale zastavím a přemýšlím kolik kreativních, originálních a skvělých lidí bych ve svém životě minula, kdybych dělala něco úplně jiného. Ale vlastně dělat něco úplně jiného asi není reálná představa. Vždycky jsem totiž říkala, že nejvíc rozumím knížkám a umělcům. To se datuje už ke střední škole knihovnické, která byla ku*va krušný období mého života.
Nostalgický vzpomínky - právě teď.
Jasně, na týhle vlně jedu už nějakou dobu. Je to pravděpodobně část nějakého zásadního procesu v mé mysli a já se tomu vůbec nebráním. Naopak. Někdo mi tu psal, že vše je tak, jak má být. S tím souhlasím!
Na instagram jsem si napsala, že tady je kus mého já. A je to pravda.
Vracet se jako dospělá, mě naplňuje obrovskou energií. Jako se ráda vracím na jih a vidím úplně jinýma očima místa, která jsem dřív brala s naprostou samozřejmostí, tak se ráda vracím do Vimperka. A ne, neříká se do Vimperku prosimvás, neříká! Za každé "Vimperku" umře koťátko, tak na to všichni myslete :-))
