so long and thanks for all the fish

Neznám nikoho, kdo by neměl rád tiramisu...a Berlín zrovna tak!

Když si chcete připadat jako v nějakým naprosto bláznivým artovým filmu jeďte sem. Je tu všechno. Když máte kamaráda který v Berlíně žije, neváhá vám věnovat svůj čas a když je shodou všech náhod & životních absurdit ten váš kamarád tak trochu umělec, tak to celé dostává úplně nový rozměr.

Ne, nebyla jsem v Berlíně poprvé. Ale byla jsem tam úplně poprvé bez dětí. Což znamená zcela jiný náhled a rozměr všeho v tomhle městě. Všímání si úplně jiných věcí než minule. A taky to znamenalo:

-spousty klidného jídla, kde nás jen napadlo.

-nekonečné toulání se po bleším trhu a snění o tom, co si všechno jednou koupíme a co retro bláznivýho ještě nutně potřebujeme do domu. Já v tomhle směru sním vždycky trochu víc a Atom se mě snaží držet nohama na zemi. Ne vždy to samozřejmě vyjde. Semafor, jako naši kamarádi, jsme ale rozhodně domů nevezli.

-Dlouhý spánek.

-Ještě delší čtení si kdekoli. Kavárna, U-bahn a nebo hned po probuzení s hrnkem kafe v posteli, když venku ještě prší.

-Podnětné debaty o knihách, jídle, životě, budoucnosti i minulosti. JO!

-Mraky umění, historie, emocí.

-Víno od Toten Hosen. 

-Velké a pomalé snídaně.

-Všechny ty ryby

-A taky Bowie z repráků a noční cesta autem po městě, které odmítá usnout. A my s ním....

Osobní rovinu to jisto jistě mělo taky. Zásadní. Ten pocit, že jsme s Atomem fakt hodně těžkého zvládli společně, že jsme překonali různé zkoušky a šílenosti, prostě všechny ty věci, které můžou vztah fatálně ovlivnit. A že to celé vypadá na mnohem lepší časy. Protože konečně zas jednou můžeme být sami. A spousty si toho můžeme konečně doříct. Na tohle je Berlín nejlepší. Alespoň pro nás dva. Každý má nějaké své zásadní město, je to tak?

Jo, vím co si myslíte. Vy s domnělým patentem na tohle město. Ale devadesátky jsou dávno za námi a zbývají jen vzpomínky. Už dávno se tu píše nová a úplně jiná kapitola. Tak klídek :-)